Saranda je na úplném jihu Albánie naproti řeckému ostrovu Korfu, pro dovolenkáře-povaleče a rodiny s dětmi ideální destinace na letní dovolenou. V tomto větším přístavním městě obklopeném oblázkovými a pískovými plážemi to žije turismem. Odráží se to nejen na vzhledu města, ale i na stavu komunikací (naše auto jásá, konečně lepší silnice)! Cesta sem byla totiž opět vydatná, tentokrát jsme se nevyhnuli ani polici, takže začneme pěkně popořádku.
Velice stručně naše story z Beratu do Sarande:
Měla jsem plán století. Nevěřila jsem navigaci, naopak se svěřila googlu a vybrala rychlejší cestu. Skrz hory. Hodinu jsme se naklepávali na polní cestičce. Ale nedojeli dál než na pohoří nad Berratem. Auto se klepalo, i když stálo. Náš žaludek už rezignoval. Děti, tak ty byly nejvíc uklepaný k spánku. Podle nějaké jeepové výpravy jsme se s naším autem asi vydali na smrt, tak jsme to vzdali. Po dvou hodinách jízdy jsme tedy byli zpátky v Beratu. Zapnuli jsme navigaci a tentokrát jeli podle ní dlouho dlouhé 4 hodiny. Cestu nám zpříjemnilo hned několik oslíků a policistů. Na první posádku jsme narazili kousek za městem Fier. Strašnou dobu jsem se kodrcala za tirákem až do osudové krásně dlouhé rovinky. Proti nic nejelo, tak jsem ten náš nákupní vozík pořádně vytůrovala a s vítězným zamáváním ho předjela. Hned, jak jsem se zařadila zpět do pruhu, objevila se za stromem policie. Tentokrát mávala vítězně se stopkou ona. Asi jsem to moc vytůrovala. Tak ne, prý tam byla plná čára (po které nebylo ani stopy, ani kdybych si vzala lupu). Vzali mi doklady, děti začaly po mém vzoru také tůrovat a já jsem měla už na krajíčku tůrovaní, když mi řekli postup, jakým se pokuta bude řešit. Naštěstí né každý dokáže ty dětské decibely snášet moc dlouho. Pan policista se smiloval a pustil nás. Těsně před Sarandou se nás pokusil zastavit jiný odvážlivec. Tam mi ale stačilo jen přibrzdit a Maty už to vytáčel. Ještě než jsem stáhla okýnko, pan policista roztáčel stopku na pokyn, ať jedem s dětmi rychle pryč od něj.
Z Jorgucat jsme vystoupali do sedla, kde se otevřel pohled na echt zelené pohoří lemující pobřeží. Chvíli jsem si připadala jak někde na Srí Lance nebo v Thajsku (sice jsem tam nikdy nebyla, ale asi takhle si to představuju). K tomu zapadající slunce a prostě romanťárna největší.
V Sarandě jsem se ubytovali v zabookovaném apartmánu přímo u pláže. Vtipné je, že jsem si na tuhle pláž vyrazila udělat jen dvě fotky. Pláže jsou u města oblázkové, ale jsou to hodně drobné kamínky, celkem nepříjemné pro chůzi nabosky. Maty by z toho určitě nadšený nebyl. Ubytování nám tedy sloužilo hlavně na přespání, čekala nás totiž celá Albánská riviéra, tak proč vyvalit šunky hned ve městě.
První zastávku byl Ksamil, poloostrov který se všude pyšní jen těmi největšími superlativy. Nejkrásnější pláže, nejbělejší písek Albánie atd. Čekají vás tu opravdu pěkné pláže, navezený písek, pomalý vstup a průzračná voda. V sezóně vás tu ale taky čeká miliarda lidí a zpoplatněné pláže. Většinou si musíte koupit lehátko se slunečníkem, což není nijak závratná částka. Jinak se vám přiznám, že jsem si trochu naivně myslela, že ty pláže budou vypadat jak na obrázcích na internetu – nikde nikdo, jen písek a tyrkysové moře. Já vím, naivka 😀 Proto nebudu skrývat, že jsem byla možná maličko zklamaná. O to víc jsem se těšila na táhlé pláže riviéry.
Kousek od Ksamilu najdete Butrint , městečko s antickými vykopávkami, ideální výlet na půl dne. Jeho historie sahá až do dob peloponéských válek. Řadí se mezi světové dědictví UNESCO a tak se v sezóně připravte na plné parkoviště autobusů. Děti mají vstup zdarma a těšit se můžou i na želvičky v jezírku 🙂
No a teď k té Riviéře. Ve městě jsme si zastavili místňačky, aby nám poradily tu nejhezčí pláž v oblasti. No, holky dost váhaly, především jestli ta pláž bude mít otevřeno. Po dlouhé konverzaci nás někam nasměrovaly a my opravdu dojeli na riviéru k moři. Jestli to byla ta pláž, kterou myslely, to se už nedozvíme. Každopádně v jednom měli pravdu, rozhodně nebyla sezóna. Nikde ani noha, ani jeden stáneček, pláž zela prázdnotou a odpadky. Byla krásná, to nee že ne, ale neustále vám tu něco připomíná, že jste v zemi, kde se s odpadky moc nepáraj. Tentokrát byla pláž opět oblázková, vstup do moře docela rychle klesal a vlny pěkně šplouchaly. A děti? Na ně to šplouchalo asi až moc a do moře se těm nevděčníkům vůbec nechtělo.
No a to by bylo, abych si od moře neodvezla spálená záda a pár nových pih na nich. Takže se můžete pokochat poslední fotkou od moře, kde mám krásně vypálené šaty a pomalu se přesuneme do poslední destinace na našem Roadtripu po Albánii.
Po cestě do Řecka jsme se s Albánií rozloučili u podzemního pramene Blue Eye. Přibližně 20 kiometrů od Sarande najdete vstup do tohoto parčíku s průzračnými jezírky a pramenem o hloubce 80 metrů. Padla jedna kávička a džusík na rozloučenou s Albánií. Tak tedy sbohem a šáteček, uvidíme se zas někdy Albánie J
Vaše Ell
