Kdo je Eliška?

A jak to všechno začalo?

O Studiu, cestování a rodině

Jmenuji se Eliška Pivrncová…

… a pokud neskáču se synem na trampolíně nebo s ním někde necestuji, snažím se předat všechny moje zážitky, zkušenosti a znalosti do tohoto blogu. Spousta lidí mě zná jako cestovatelku – dobrodruha, mé blízké okolí by mě zároveň popsalo i jako nadšenou výživářku.

Jak jsem do toho všeho spadla rovnou po hlavě?

Pro bakaláře Nutričního terapeuta jsem se rozhodla hodně spontánně. Vždycky mě bavila biologie, ale až do posledního ročníku gymplu jsem nevěděla, co s ní. Pak jsem se dozvěděla o jedné slečně, která se nadchla pro obor výživy v Brně a mě nenapadlo nic jiného, než že ji budu následovat. Obézních přibývá, to bude finančně do budoucna lukrativní! Jo, teď se tomu směju. Jsem si jako myslela, že na tom zbohatnu. Haha. Že mě to zaválo právě do tohoto oboru jsem ale opravdu vděčná. Ze studia jsem byla nadšená. Kde kdo si musel odtrpět mé přednášky zajímavých faktů, především ti, kteří se mnou cestovali každý víkend vlakem domů a zpátky do Brna.

Už v druháku jsem si začala pohrávat s myšlenkou studovat magistra v zahraničí. Já to studium fakt žrala. Co mě ale děsně štvalo, byla forma výuky a někdy zbytečně nudné přednášky.  Nechtěla jsem patřit mezi ty klasické stěžovatele, co pořád jen remcají, ale že by chtěli samy něco změnit, tak to ani náhodou. Dál jsem v těchto šlépějích prostě pokračovat nechtěla a tak jsem začala chodit na doučování angličtiny, bez které to prostě nejde. Rok předtím jsem začínala skoro jako začátečník, takže to nebyl nejlehčí cíl. Po roce doučování se moje úroveň sice zvedla, ale pořád to bylo málo. Navíc jsem nebyla schopná odbourat blok z mluvení před ostatními. Bála jsem se každé chyby, což mě v mluvení úplně paralyzovalo. Chtělo to prostě vyrazit do ciziny a trénovat!

V roce 2012 jsem  úspěšně ukončila studium, můj přítel Matěj si to nemohl načasovat lépe a s titulem inženýra mě následoval. Ještě ten měsíc jsme si zažádali o víza do Kanady a v září už seděli v letadle.  Bylo to naše nejlepší rozhodnutí v životě.

Vancouver na rok naším domovem

Kanada si získala naše srdce. Domovem nám bylo po celý rok město Vancouver a jako domov bych si ho dokázala představit i po zbytek svého života. Ty okamžiky, kdy jsme přiletěli poprvé do města, vyrazili poprvé do centra města, k moři nebo do hor, na tyhle okamžiky zkrátka jen tak nezapomenu. Byla to moje první velká cesta a láska na první pohled.

Nejdřív práce..

Celý rok jsme byli v Kanadě na Work and Travel programu. Já si přivydělávala jako kuchař v zimním středisku nebo jako pokojská v motelu. Matěj nejprve vypomáhal v kuchyni, ale pak začal pracovat pro Longboardovou firmu.

… a pak cestování

Co si získá srdce všech, je kanadská příroda. Je to pravá divočina s obrovskými horami, tyrkysově modrými jezery a neprostupnými pralesy. Když k tomu všemu přidám ještě všudypřítomné medvědy a můj strach z nich, tak se z cestování Kanadou stal zážitek na celý život.

Rok v Kanadě a na Novém Zélandu

Ve Vancouveru jsem nastoupila na jazykovku a pak po večerech po šichtách v kuchyni nebo po uklízení v motole jsem se pilně připravovala na jazykové akademické testy (IELTS). V lednu jsem se konečně rozhoupala, testy udělala a mohla si konečně podat přihlášku. S čím jsem ale nepočítala, tak to byly šíleně brzké termíny pro odevzdání přihlášek. Z mého výběru mi zbyla jen univerzita v Dánsku, na kterou jsem se nakonec nemohla přihlásit pro nedostatek kreditů ze statistiky. Nějak mi to ale ani nevadilo. Místo toho jsme zažádali o víza na Nový Zéland.

Po naprosto úžasném roce v Kanadě jsme mohli pokračovat s cestováním u protinožců. Tady to bylo úplně jiné cestování. Spoustu času jsme trávili venku, bydleli jsme v dodávce a pracovali na sadech. Koncem března 2014 jsem se u hranolek v McDonalds, kde jsme mohli zdarma chytat celkem stabilní wifi, dozvěděla, že jsem přijata ke studiu na Stockholm University ve Švédsku. Splnil se mi tak velký sen. Moje spanilá jízda v cestování mohla pokračovat s jedním menším rozdílem, tentokrát jsem se při tom už zase věnovala výživě.

Život v autě

Na Zélandu jsme žili naprosto odlišným životem. Tentokrát se naším domovem stalo naše autíčko a i když mě to občas štvalo, hlavně moje záda naříkala, byla to opět zkušenost k nezaplacení. Celý den jsme byli venku, buď jsme chodili po horách, váleli se u jezer nebo pracovali na vinicích a sadech. Naše přední sedačky byli kuchyní a jídelnou, vzadu byla ložnice a v kufru taková moderní walk-in skříň z krabic.

Příroda jak z jiného světa

Příroda na Zélandu byla tak různorodá, že vás to cestování jen tak nepřestane bavit. Jednou jste u zlatavých pláží, pak se v dešti prodíráte pralesem, chodíte po sněhu v horách, brodíte se přes horské potoky, koupete se křídově modrých jezerech  nebo pozorujete hvězdy na obloze. Takovou podívanou jste opravdu nezažili!

Cestování jako zkouška vztahu

Dva roky v cizině, kde se svým partnerem trávíte skoro veškerý čas, je tou nejtěžší zkouškou, kterou můžete váš vztah podrobit. Když přežijete tohle, tak pak už nejspíš všechno. Já si na Zélandu vykoledovala zásnubní prsten. I přes to jsme ale odjela do Švédska, kde jsem náš vztah podrobila zkoušce druhé – vztahu na dálku. Na dva roky!

Studium ve Švédsku a stáž v Anglii

První rok jsem strávila ve Stockholmu, nadšená naprosto odlišným přístupem ke studentům, nadšená z odlišného systému vzdělávání. Až na tu depresivní zimu, jsem si to tu nemohla vynachválit (více v článku o mých očekávání). Celý druhý rok studia jsem strávila na stáži v Anglii, kde jsem pracovala na své diplomce. Dělala jsem ve výzkumu, kde jsem studovala vliv výživy na střevní mikrobiotu (mikroflóru).

A tohle vážení, tohle bylo to pravé ořechové. Ta práce v laboratoři mě ohromně bavila a co si budeme povídat, hrozně mi imponovalo být takovým malým vědcem. Věděla jsem, že tohle chci dělat i do budoucna.

Od výživy až k mikrobiologii

Po studiu v zahraničí jsem se začala poohlížet proto, že jsem nechtěla skončit jako nutriční terapeut v nemocnici. Je to práce nesmírně důležitá, to jako jo, finančně však velice nedoceněná a jako každá práce s lidmi i psychicky vyčerpávající. Chtěla jsem se posunout jinam. Chtěl jsem směřovat někam k veřejnému zdravotnictví a ono prd. Život mě opět překvapil a já na rozcestí odbočila doleva místo doprava. Dostala jsem k mikrobiologii, vědě a výzkumu.

Multikulturní třída

Mít třídu složenou z různých národností bylo tak osvěžující. Každý jsme měli jiné znalosti výživy, každý jsme pocházeli z jiné země a jiné kultury, ale i tak mezi námi panovala naprostá tolerance a respekt k druhému. A to nejen mezi námi studenty, ale i přednášejícími.

Život v laboratoři

Život v Anglii nebyl z počátku žádný med. Být sama v cizí zemi pro mě nebylo nic nového. Byl to parádní pocit opět objevovat novou zemi. To, s čím jsem ale bojovala, bylo prostředí laboratoře. Byla jsem prostě vržena do vody a musela se naučit rychle plavat. Bakterie často zkoušely moji trpělivost a ani moji kolegové ze začátku  nebyli tak nápomocní, jak bych si sama představovala. Nakonec jsem si tu práci zamilovala se vším všudy. Anglie mi ale k srdci tolik nepřirostla. Je hold taková moc placatá 🙂 Není divu, že jsem trávila víc času v laboratoři než cestováním.

Navyšujeme počty

Za tu dobu se v mém osobním životě přihodilo hned několik drobností. Matěj mě požádal o ruku na vrcholu Zélandské sopky, jaký to romantik! V červnu 2015 jsme se vzali u nás v Českém ráji a než stačil uběhnout rok, začali jsme plánovat rodinu. V srpnu 2016 se nám narodil malý ďáblik Matyášek, který otočil můj život ne o 360 stupňů, ale rovnou tak o 1000. Dlouho jsem tu kula pikle, jak půjde Matěj na mateřskou a já si dodělám doktorát, ale tohle jaro jsem musela dojít ke svému nejtěžšímu rozhodnutí – zůstala jsem v Čechách a tu nejlepší nabídku na světě jsem odmítla (více opět v samostatném článku).

Možná to tak osud chtěl, protože díky tomuto rozhodnutí jsem opět v očekávání. Tentokrát už ale nechci pověsit výživu na hřebík. Štve mě, jak se k výživě vyjadřuje každý, kdo umí žvýkat, takže jsem se rozhodla psát nejen o cestování a dětech, ale i o výživě.

Nový život na mateřské

Nečekala jsem, že mateřská bude takový šrumec a dřina. Člověk v sobě najde tajně ukryté síly, které vám pomůžou překonat spánkový deficit, hádky o hračky, období vzdoru nebo prořezávání zoubků. Našla jsem v sobě i hodně trpělivosti a pochopení. Ať už máte dítě takové nebo makové, každá maminka má u mě obdiv.

Parťáci na cestách

Od začátku jsem se snažila v Matyáškovi vypěstovat malého cestovatele. Po několika cestách a dobrodružství jsme se stali velkými parťáky. Strašně mě baví sledovat, jak Maty objevuje svět a moc bych si přála, aby se i ostatní nebáli s dětmi následovat své sny a cestovali dál.

Když objevíte nový svět výživy

Na mateřské se naprosto logicky stočil můj zájem k dětské výživě. Nejdřív člověk řeší kojení, pak prdíky, první příkrmy, první vyrážku, vybíravost nebo i vztekání se u jídla. Pak za vámi přijde kamarádka, jak je to vlastně s imunologickým okénkem, s alergiemi nebo ekzémem a vy se stále učíte novým a novým věcem. Ano, škola mě naučila hodně, ale abych pravdu řekla, některé poučky vymýšleli odborníci bez dětí, jinak si to nedokážu vysvětlit! 😀

Chcete vědět víc?