Tyhle Vánoce jsou jiné. Matyášek je zas o něco starší a ze mě se teď nově stala vánocemi posedlá matka. Už od listopadu se na mě valí inspirace k adventním kalendářům, adventním věncům, receptům na cukroví, dárkům pro děti atd. Tyhle Vánoce měly tedy nastartovat moji kariéru vánoční supermatky, která každý den vymyslí super vánoční aktivitu pro děti a každý den to bude strašná zábava a radost, že to všechno krásně nazdobíme a připravíme. Prostě spanilá jízda prosincem, kdy vůbec nevadí super krátké dny a spousta času strávených doma. Nakoupila jsem tedy adventní kalendář, nápaditě ho naplnila, připravila vše na přípravu adventního věnce, naplánovala pečení cukroví, připravila si aktivity k různým významným dnům, a taky nakonec velice opatrně přistoupila k návštěvě mikulášské, která vedla i k odevzdání dudlíka. S tím dudlíkem už určitě ti, co mají děti cítí, jak ty sváteční dny plné radosti gradují. Vy, co děti nemáte a ještě stále sníte o rodinné pohodě za vůně vanilových rohlíčků s dětmi pečlivě zdobící perníčky s úsměvem na tváři, tak sněte dál. Od prvního prosince je to takové menší vánoční peklo a test rodičovské trpělivosti než pohoda.
Všechno se to začne bortit hned na začátku úžasným nápadem vyrobit si domácí adventní kalendář. Ještě minulý rok jsem obdivovala kamarádku Nikol, jak pro své dítě jeden takový připravila. Rozhodně nejsem moc tvořivá a moje nápady na jeho vyplnění končili u kukuřičných křupek. Na začátku listopadu jsem se tedy nechala zlákat reklamou na instagramu, jak jinak Eliško, a koupila si takové super rozkošné papírové krabičky na jeho výrobu. Z těch krásných krabiček se vyloupla spíš taková krabička na zápalky, do které člověk nenacpe skoro ani tu ovocnou kapsičku, ale to je jedno, zapojila jsem všechny mozkové závity (zeptala se lidí na instagramu) a přišla se super nápady, co do těch pidi komůrek nacpat (od různých zdravých tyčinek, maňásků, až po pidi auta a různé propriety na vánoční aktivity). Všechno začalo podle plánu, Maty byl nadšen i z blbé šišky hned první den. Tu jsme využili při výrobě adventního věnce. Další den jsme stavěli betlém a ještě stále to vše bylo v klídku a pohodě. Třetí den se to ale zvrtlo. Já blbka mu tam dala pár gumových medvídků a od té doby začalo adventní peklo. Maty stál a stojí pořád před kalendářem, každou minutu se domáhá otevření dalšího okénka a s nejvíc smutnýma psíma očima chce další bombóňky. Moc dobře chápe, že se další okénko rozbaluje až další den, ale stejně to zkouší dál. Nikdy nezapomene před kalendář dotáhnout i zbytek rodiny a strašně důležitě jim sděluje, že zítra bude otvírat další. Taky na nás občas vytasí jinou fintu, že by si snad mohl otevřít krabičku jinou. Někdy fázi pochopení přeskočí a rovnou začne scénou, že mu chudákovi nedopřejeme ani chvilku radosti. Přes den je to tedy neustálá bombardace, kdy už už otevřeme další. Co je ale horší, tak že Maty se dokáže probudit v pět ráno a hned křičet: „Okýnko, maminko pojď!“ No to určitě, v pět ráno. Se asi zbláznil! Opět to nějak ustojíme a ke kalendáři zamíříme až při druhém probuzení. No a teď ten kámen úrazu. Si představte, když tam místo těch vysněných medvídků najde jen toho maňáska. V tu chvíli by ukecal i tu největší ledovou královnu reklamačního oddělení. Na zdravé tyčinky se mi z vysoka vybodnul a ani si do nich nekousnul. Kapsička mu taky nebyla dobrá. Sice jsem mu ještě nedovolila otevřít krabičku navíc, ale zato jsem v noci potají přehodnotila jejich obsah. Ano, několik krabiček jsem obohatila o pár gumových medvídků, aby ten můj malý tyran měl radost. Ano, mistr nutriční terapeut se svými zdravými pamlsky naprosto pohořel.
Příště už na podobný kalendář kašlu, to se prostě nedá. Dám na rady ostatních, kteří už mají podobnou zkušenost za sebou a radši vytvořím jeden kouzelný sáček, který se přes noc vždy záhadně naplní. Ať si ten pytlik přes den otáčí klidně vzhůru nohama, dřív jak ráno tam prostě nic nenajde! A basta!
U adventního věnce jsem se docela zasmála. Matyášek miluje hasiče a je až možná nebezpečně fascinovaný ohněm. Úplně poprvé jsem tedy nakoupila svíčky, oškubala smrk na zahrádce a vytvořila velice decentní adventní talíř. Na věnec si třeba troufnu příští rok, nemůžu si přeci vyplácat všechnu kreativitu v jedny vánoce. No ale teď k tomu prvnímu zapálení. O tom, že ho zapalování svíček bude bavit, jsem nepochybovala. Baví ho to a ještě víc pak sfukování. Jeho první reakce byla ale celý Maty. Hrozně se lekl škrtnutí sirky, držel se mě jako klíště a div se z toho nerozbrečel. Při dalším pokusu se musel dívat z bezpečí klína táty, pak už ale bylo všechno v pohodě. Svíčky tedy zapalujeme několikrát denně a díky sfukování jsou večerní odchody do postele naprosto pohodový. Funguje to občas i při menších krizích, kdy stačí říct, že půjdeme zapálit svíčky.
Co je ale největší past na rodiče a recept na částečně pokažené dny před Vánocemi, tak to je odevzdání dudlíka čertovi. Jasný, je to super záminka a nakonec (za nějaký ten měsíc) se poplácáte po ramenou, jak jste dobrý, že jste do toho šli. Rozhodně ale nečekejte, že to dodá vašemu domu vánoční atmosféru. Ano, Maty mě před Mikulášskou otravoval asi tak 100 denně, kde má dudlík. Závislost na slově dudlík ale vystřídalo slovo bombóňky. Nedej bože, aby se něco stalo, aby Maty škrtnul o futra, špatně se vyspal, probudil se v půli noci nebo aby prostě chytnul scénu, protože prostě není po jeho. To začne řvát DUDU! DUDU! a po chvíli mu to docvakne, řekne čertik (jako že mu ho vzal) a pak bombóňky (jako že výměnou za bonbóny) a chytne scénu ještě větší, protože ty bombóňky fakt chce a nutně potřebuje a prostě to celý není vůbec fér, když se vzdal něčeho tak cenného a mi mu nechceme dát tu jeho odměnu. Po novém roce budeme léčit závislost úplně novou 😀
Od rozbalování dárků toho tedy moc neočekávám. Nejspíš se špatně vyspí, chytne scénu a bude celý den opakovat slovo bombóňky . Může mě to tedy jen mile překvapit!
No a jak to pozitivně zakončit. Třeba tak, že za dva roky si na tohle vzpomenu a budu se jen smát. Vedle mě se totiž budou rvát tři děti o to, kdo dá zrovna tuhle ozdobičku na stromeček, kdo bude vykrajovat stromeček, kdo je na řadě se sfukováním svíčky, kdo komu snědl ten atd. Já budu vyčerpaná psychycky, ale i finančně, protože všechno budu muset kupovat třikrát a nejspíš i ve stejných barvách, aby se prostě nehádali. Takže asi tak 😀
