Jedny z těch nejvzácnějších chvil jsou ty, kdy se může sejít celá vaše rodina. Dát dohromady celou naší tlupu je někdy až nadlidský úkol a to mluvím jen o domluvení termínu, který by se hodil všem sourozencům. Už koncem března jsme museli vymyslet termín a přiznám se, asi jsem vůbec nečekala, že bychom se opravdu všichni sešli. Když už jsem konečně doma já, brácha někde lítá nebo má jak na potvoru ségra nemocné děti. Ale ono jsme se tentokrát opravdu všichni sešli. 17 lidí pohromadě. Pro tento speciální víkend jsme také vybrali speciální místo – České Švýcarsko. Paní domácí, která nás ubytovala ve dvou chatkách, nás chodila celý pátek neustále přepočítávat. Když už se před chatkou objevilo šesté auto a jeden rozložený stan, přestávala věřit, že nás je jen 17 a že jsme jedna rodina. A to jsme ještě stále nebyli všichni. Ale k věci.  Na té naší rodinné tlupě bych vám ráda ukázala, jak krásná místa se dají vymyslet pro výlet, aby zabavila jak batolata, těhotné, mlaďochy sportovce i rodiče nesportovce. Dneska se jen v rychlosti podíváme na tři místa v Česko-Saském Švýcarsku.

Dolský mlýn

Dolský mlýn je zřícenina mlýnu, kde se točila nejedna pohádka. My (já těhotná, kupa dětí, Matěj se sádrou a rodiče) jsme vyrazili od Jetřichovic pěšky. Ostatní, co byli plní energie, vyrazili na kole a kolem mlýna si to prosvištěli po cyklostezce. Asi vás ani nepřekvapí, že do tohohle údolí sjíždíte krpálem  dolů, kolem mlýnu si možná hezky odpočinete, ale pak vás čeká hned několik zabijáků nahoru. Já jsem tentokrát byla ráda, že jsem se kolu vyhnula a byla v druhé skupince. Kromě toho, že se procházíte příjemným chládkem po upravené cestě, jsme měli i dobrou motivaci pro děti – mlýn, kde se proháněli čerti a taky sem zavítala pyšná princezna. To ale moc nezabralo, u nás jsou teď v kurzu Ať žijí duchové, a tak jsme místo toho hledali Bílou paní a zpívali jednoho Pribináčka za druhym. Dopolední procházka to byla perfektní.

Na Mariinu vyhlídku

Kočárek a ty nejmenší jsme nechali odpočívat doma a dali si rozcvičku před večeří na jednu z vyhlídek u Jetřichovic, na Mariinu vyhlídku. Vyhlídek je tu hned několik a vyjde to na parádní celodenní výlet. My jsme na to bohužel neměli čas a já ani síly, museli jsme se tedy spokojit s jednou, která ale úplně postačila. Už z parkoviště byl vidět náš cíl jak hřib na výsluní. Strmě totiž stoupáte k altánu postavenému na samém vrcholu skály. Tohle už je pro těhotné v sedmém měsíci trošku náročnější stoupák. Vyšší schody nejsou zrovna nejpohodlnější, ale i to se dá zvládnout. Nahoře si za odměnu můžete dopřát odpočinku v altánku a dolů to už nějak doskáčete 😛 Ty výhledy za to stály.

Na lodičky k Obere Schleuse

Pro pěší je to už poměrně dlouhá tůra, ale na kole to frčí o sto šest (18 kilometrů dohromady tam a zpět) a podle mě je to tedy ideálka pro rodinný výlet na kole. Z Kyjova jsme se vydali Kyjovským údolím až k hranicím k Doubici a Hraničnímu mostu. Celá cesta vede zeleným údolím, kolem potoku a skal. Ta příroda je tu opravdu nádherná a v parném dnu se tu člověk krásně schová před sluníčkem. Od hraničního mostu jsme se už vydali pěšky. K lodičkám nevede cyklostezka a navíc jsou zde stojany na kola, tak proč toho nevyužít. Samotné lodičky byly příjemným zpestřením a oddechem, ale plulo se tak pomalu, že mě to vlastně nakonec ani nebavilo. Dobře, přiznám se, měla jsem už hroznej hlad, nemyslela jsem na nic jiného, než na ten párek v rohliku, který mě mohl zachránit. S dětmi jsem si to na loďce štrádovala i zpět, ostatní šli pěšky kolem skal a v cílové stanici byli nakonec ještě dřív než my (jo, až tak pomalu se pluje).  Také mě odrazují jakékoliv vymyšlené příběhy a rekvizity, kterými se snaží zaujmout turisty a zpestřit plavbu. V tomto případě to byla nainstalovaná rudá podprsenka na jednom z ostrůvků a divný příběh, který si už ani nepamatuju (protože jsou lodičky na německé straně, vše je v němčině, to, co jsem tedy dokázala přeložit, se mi už vykouřilo z paměti). Suma sumárum, výlet k lodičkám byl parádní, ale lodičky samotné bych doporučila jen jako zpestření výletu s dětmi.

Dneska to nebylo bůh ví jaké dobrodrůžo, ale někdy je také fajn zavítat do našich končin a dát si nějakou tu oddechovku. Tak snad jste si trochu oddychli se mnou a příště vyrazíme na ledovec!

Vaše Ell