Jako by se s tím Londýnem roztrhl pytel. Během posledních dvou týdnů jsou totiž fotky Londýna na jednom blogu za druhým, tak tedy prosím, strpte ještě pár článků ode mě 🙂
Naši sobotní procházku po Londýně bych spíš nazvala jako slušnou tůru. Začali jsme od našeho apartmánu podél místních doků k Tower Hill, přes Tower Bridge k Borough Market, Millenium Bridge, London Eye a zpátky přes druhý břeh okolo Covent Garden, St. Paul’s Cathedral a Fenchurch street. Aby toho nebylo málo, na některá místa jsme se ještě vrátili večer na noční focení a těch 22 kiláčků padlo jako prd.
Ornamental Canal
Jak už jsem psala minule, naše ubytování nemohlo být situováno lépe. Z balkónku jsme dohlédli k Shedwell basin, které byly dříve součástí londýnských doků a odkud se táhne i Ornamental Canal až k St. Katharine Docks. Lépe jsme náš den začít nemohli, protože tohle místo vám pomůže probudit všechny vaše smysly. Vydlážděné chodníky pokrývalo spadané listí, kachny si vedle nás dávaly pár ranních tempíček a podél celého kanálu jsme byli jen my a pár běžců (a to upozorňuji, že jsme si pěkně pospali a vyrazili do ulic na náš vkus pozdě).
Tower of London
Pevnost Jejího Veličenstva jsme míjeli každý den a společně s Tower Bridge tvoří asi čtvrtinu všech našich fotek. To se prostě člověk neudrží znovu to druhý den nevyfotit. Buď je lepší světlo, lepší mraky a nebo méně turistů překážejících v záběru. Pevnost je pojmenována podle čtvercové věže, která je obehnána hradbami. Pokud byste plánovali prohlídku pevnosti, vyplatí se vyrazit hned z rána. I tak však počítejte s frontou před vstupem, tahle památka patří mezi hlavní turistické atrakce.
Tower Bridge
Jestli máme něco vyfocené ze všech stran za různých světelných podmínek, pak to bude určitě tento most. Měli jsme to štěstí pozorovat i zvedání mostu, když odplouvala jedna z lodí. Z celého toho divadla kolem jsem ale úplně zapomněla celou situaci dokumentovat, takže fotkou se zvednutými mostovkami se pochlubit nemůžu. Co mě při našem večerním návratu překvapilo, byl roj fotografů se stativy, který se se západem slunce vyrojil na ostrůvku před jednou z věží. Holt dlouhá expozice a světelné trajektorie autobusů jsou trendy a na populární místa se už začínají stát fronty. Já jsem se večer spokojila se zábradlím, na který jsem připevnila náš gorillapod, ostrůvek tak ani nebyl potřeba.
Millenium Bridge
Taky si vybavíte scénu z Herryho Pottera, kdy smrtijedi tento most pošlou na dno Temže? Mě se vybavují scény z některých filmů skoro na každém kroku. Červená poštovní schránka mi připomene Mr. Beana a jak z ní vystrkuje svojí kravatu. Londýnské metro mi připomnělo Skyfall a Jamese Bonda. No a rozhodně nezapomenu na scénku z Přátel a jak Joey říká London Baby! U Millenium Bridge jsme si tedy zavzpomínali na pár dílů Harryho, práskli tam pár typických fotek s katedrálou svatého Pavla v pozadí a pozorovali dvě skupinky českých škol na výletě (výklad učitelů nás celkem pobavil).
London Eye
Tak tady se už začalo přiostřovat a mezi budovami na nábřeží a Temží začalo být turisticky těsno. Naštěstí stačilo jen popojít o kousek dál na okraj parku a hned se dalo dýchat. Stromy se nám už pomalu zbarvují do podzimních barev, což ještě víc podtrhla modrá obloha a bílé kapsle kola krásně vynikly. A abyste neřekli, že vám tady neprozradím ani žádnou zajímavost, tak londýnské oko a jeho 32 kapslí se pohybuje rychlostí 26 cm za sekundu. To někomu může připadat jako celkem želví tempo, ale pozor, jak jsme se dočetli, je to 2x víc než želví sprint.
Severní břeh Temže a Covent garden
Na rozdíl od jižního břehu, chodníky na nábřeží severního břehu řeky jsou v těsné blízkosti frekventovaných silnic a bohužel většina cesty k Waterloo Bridge byla rozkopaná. Zátarasy, lešení a hluk sbíječek jsme tedy raději vyměnili za tržnici Covent Garden. Tady jsme dali něco k snědku, do toho nám nejdřív nějaká pěvkyně zpívala árie a pak to vzala pěkně od podlahy pouliční kapela. Celé to krásně zastřešovala budova tržnice, což dotvářelo naprosto unikátní prostředí.
St. Paul’s Cathedral
V nohách jsme už měli pěkných pár kilometrů a tak jsme katedrálu okukovali hlavně z pohodlí lavičky. Asi by se hodilo napsat pár historických zajímavostí, ale ode mě se bohužel dozvíte jen to, že kopule katedrály patří mezi jedny z nejvyšších na světě a víc ze mě nevymáčknete. Hold na historická fakta mě neužije. A to jsem si řekla, že se polepším a budu na Matěje chrlit jednu zajímavost za druhou (stáhla jsem si na to jednu chytrou aplikaci jako tahák). Nakonec to dopadlo tak, že jsem během dvou sekund srolovala celým textem, konstatovala, že to jsou jen historický pindy a že budeme radši pozorovat lidi v parku. Tím jsem byla vyhlášena za průvodce roku.
Kdo by čekal, že se blížíme ke konci dne, tak by byl pěkně na omylu. Tohle všechno jsme stihli do dvou hodin odpoledne a ještě nás čekala prohlídka Skygarden a místních věžáků. O tom ale zase příště..
Vaše Ell
