Ráno mě po cestě do práce doprovází chuchvalce mlhy, listy stromů nabírají všech barev a stejně jako ony se snaží pochytat poslední paprsky říjnových dnů, tak i já nastavuju tvář sluníčku pokaždé to jen jde, dokud je ta šance. Nejsem zrovna letní typ, při velkých vedrech se osypu, na sluníčku hned zrudnu a protože se hned sloupu, tak jsem pořád bílá jak stěna. I přesto se mi ale zastesklo po létu. Dneska je tady to počasí tak pochmurné, že místo napsání posledního článku z Londýna vás raději vezmu do teplejších krajin. 

Kdyby se mě někdo zeptal, jakou pláž a jaké místo na koupání na Novém Zélandu doporučuji, moje volba bude naprosto jasná. Abel Tasman National Park. Zdejší břehy jsme tentokrát neprozkoumávali pouze po turistických stezkách, nýbrž i z kajaku. A byl to fajn zážitek. Píšu jen fajn, protože ruce mě z toho bolely ještě dva dny. Ty vlny dokážou zabrat! Taky to pěkně šplouchá, což při chladnějším počasí zrovna nezahřeje. Na druhou stranu jsme se dostali na pláže, kde jsme mohli být sami a bylo to něco jiného. No, takže že bych chtěla na moři kajakovat každý den, to zrovna ne, proto ne úžasný zážitek, ale jen fajn 🙂

Jako zkušení vodáci jsme se toho nebáli, ale řeknu vám, že ty vlny dokážou pořádně pohoupat. A to jsme měli klidné moře. Nedokážu si představit, kdybych měla zápasit s většími vlnami a už vůbec ne, kdybychom se obrátili a měli se na moři dostat zpátky do lodě.

Brzy ráno se lodě v Marahau naložili na přívěs a do hodiny jsme už rozráželi vlny špičkou našeho dvojkajaku. To byla asi největší makačka, dostat se od pobřeží přes vlny unášející nás zpět. Na rozdíl od klasického kajaku, který si můžete půjčit na jakékoliv řece v Čechách, byl tento mořský vybaven pedály. Těmi se korigoval směr (rychlost to bohužel ovlivnit nedokázalo). Zakotvili jsme na jedné z pláží, kde jsme byli jen my a pár dalších kajakářů. Po nabrání sil jsme se přesunuli na protější ostrov a užívali si skryté pláže, která nás při odlivu nalákala na koupačku. Tady jsme už byli úplně sami, osamoceni v ráji. Ta průzračná voda, žlutavý písek, kapradiny a koncert ptactva kolem. Kdybyste věděli, jak krásně zpívali, v životě jsem neslyšela tak různorodé tóny.

Při cestě zpět jsme se nechali unášet vlnami a na chvilku jsme se radovali, že ten návrat není až tak hroznej. Ale… Odliv odhalil, jak mělké pobřeží je kolem Marahau a z lodě jsme museli vylézt dobrý půlkilometr od pobřeží. Kajak jsme museli trochu poponést, ale ne zas tak daleko, tentokrát pro nás přijel speciální traktor s návěsem a naše kajakářské dobrodružství bylo u konce.

Info pro cestovatele: Kajaky jsme si půjčili v Marahau od společnosti MSK Marahau Sea Kayaks. S kajaky se vyráží ráno buď v 8:30 nebo v 10:30. Zapůjčí vše potřebné, v jejich prostorách najdete i teplé sprchy a převlékárny. Z naší strany naprostá spokojenost. Základní balíček (výlet k ostrovům a zpět) nás vyšel na 65$.