Asi bych si měla změnit název blogu. Abych se přiznala, chtěla jsem něco primitivního, co se dobře pamatuje a co nahradí mé překrásné příjmení, které se k té tématice cestování až tak moc nehodí, leda že bych plánovala túry po pivnicích (můj drahý manžel mě obdařil příjmením Pivrncová). Když jsem měla namířeno do Anglie a v hlavě se i rodil plán více veřejného blogu, to spojení se slovem Wanderlust mi přišlo výstižné, i když ohrané. Ta touha cestovat, poznávat další místa…. Jenže teď už moc dobře vím, že já ani tak netoužím po tom, být každý týden v jiné zemi. Můj pobyt v Anglii se blíží ke konci a já neplánuju krátkodobé výlety na léto a na zbytek pobytu. Místo toho střádám plány, kam se přestěhovat příště. Kde si vyzkoušet žít. Sním o krušné zimě v Calgary, o prozkoumávání švýcarských Alp a jezer nebo dokonce i o dalších temných zimních měsících někde ve Skandinávii. Ta první myšlenka zkusit žít na nějakou dobu v jiné zemi přišla před šesti lety s naší první větší cestou, cestou na Island.

Když jsme brouzdali běžkařskými stopami po Krušných horách, brácha mi tak mimochodem sdělil, že se chystají na Island. V tu chvíli to pro mě bylo jasný. S Matěje jedeme taky a už začínáme šetřit. Co se počtu dnů týče, tak to nebyla bůh ví jak velká cesta, přesněji řečeno jen dvoutýdenní dovolená. Pro mě to ale znamenalo našetřit hodně peněz a vyrazit za sopečnou exotikou, o které jsem už nějakou dobu tajně snila. Včera jsem viděla na internetu akční letenky z Budapeště za 2400,-. Před šesti lety to mělo k této částce hodně daleko a pro zpáteční let, částečně už mimo sezónu, jste potřebovali přes dobrých deset tisíc.

Island byl v mnohém mým poprvé. Poprvé jsem se vydala na vícedenní trek a musela přežít na instantním jídle. Poprvé jsem vzhlížela na krátery sopek a jejich vrcholky. Poprvé jsem se prošla po ledovci a poprvé brodila řeky nejen bosou nohou, ale i autobusem. To, jak jsme terénním autobusem projížděli přes hned několik ramen řeky, bude jedním z mých adrenalinových zážitků na celý život. Ježiš jak já se bála, když jsem se podívala z okénka a pod okny nebylo nic jiného než peřeje řeky.

Z našeho roadtripu jsme viděli spoustu míst z celého ostrova a člověk by si mohl Island v kolonce Viděno udělat fajfku a vyškrtnout ho ze seznamu. Nám tam ten Island naopak přibyl. Rádi bychom viděli všechny ty vrcholky v noci s polární září, vodopády přeměněné v ledopády a geotermální oblasti vydechující své páry z pod sněhové přikrývky. Rádi bychom to tu projeli všechno znovu a obdivovali v mnohem pomalejším tempu. Uvědomili jsme si, že Island je potřeba zažít ve všech obdobích, abyste poznali  jak ty světlé tak i stinné stránky.

Na Island jsem se také vydali s půjčeným kompaktem a po pár dnech jsme to focení úplně zabalili. Když jsme přes rameno nakukovali na fotky z bratrovy zrcadlovky, věděli jsme, že ty naše budou absolutně k ničemu. Tu krásu kolem kompaktem prostě nezachytíte. Po našem cestování jsme tedy věděli, že pokud se chceme vydat na cesty, budeme jedno zrcadlo muset koupit. A taky že koupili a rozhodně toho nelitujeme.

Island byl určitě jedním ze zlomových bodů v mém životě a já si jen přeji, aby naše další poznávání ostrova přišlo co nejdříve.

Vaše Ell