Pár měsíců zpátky mě ve svém rutinním procesu krmení a přebalování zaskočila zpráva, zda bych se nemohla zúčastnit diskuze na téma Instagram. Po diskuzi se studenty, nebo spíš s učiteli, jsem zasedla k počítači a měla nutkání ze sebe vysoukat všechny myšlenky, které by ten lynčovaný svět instagramu trochu odčernily. Nutkání jsem měla i několikrát, kdy jsem chtěla reagovat na stále se opakující stížnosti uživatelů, že to ty lidi nebaví, že to nemá dosah, že nad ním tráví spousty času, že je to vše jen přetvářka a jedna velká cesta do pekel nebo alespoň k pořádné depresi. Všechny moje pokusy o napsání článku ale skončili s miminkem v ruce. Myšlenky a motivace většinou vyprchaly, ale dneska ji opět oživil impulz z podcastu Terezky Salte, takže rychle než se vrátí Maty, to zkusím ještě jednou naposledy. Já vím, na tohle téma vzniklo hned několik článků, takže možná že jdu s tématem jak s křížkem po funuse, ale! O instagramu hlavně psali blogeři, kteří si chtěli obhájit spolupráce nebo ukázat tu skrytou dřinu za dokonalými fotkami. Já bych tady chtěla naťuknout těch témat kolem instagramu hned několika: Je to všechno jen honba za úspěchem? Najdeme tu kvalitní obsah? Je potřeba reklamu na instagram regulovat? .. je toho mraky!
Instagram je přesně takový, jaký si ho vytvoříme
Nadávat na instagram, že jeho obsah jde do kopru, že je to jen o avokádových toustech nebo taškách s diorem, je trochu mimo. Tohle je přeci jen a jen vaše volba. Nikdo vás nenutí sledovat profily, kde se lidé fotí s pracím práškem, zubní pastou nebo parní žehličkou. Pokud se vám to nelíbí, tak takové profily nesledujte. Začínám trochu přísně co? Ale je to ve vašich rukou, zda budete srolovávat jen snůškou placených reklam bez obsahu nebo naopak budete hledat příspěvky a uživatele, kteří inspirují, motivují nebo vzdělávají. Nadávat na obsah je jako nadávat na svoji neschopnost si ten instagram trochu protřídit. Bylo tedy jen otázkou času, kdy někdo založí výzvu #uklidsinainstagramu. Pokud už nejste unaveni výzvami #bezlepku, #bezcukru, #bezkalhot či #bezmozku, tak určitě věnujte chvilku času právě tomu úklidu. Teď si z toho dělám srandu, ale asi málo lidí si opravdu připouští, že jim někteří na instagram lezou na nervy a že by jim bylo mnohem lépe, kdyby je nesledovali.
Ta čistka mezi profily totiž není nic snadného. Ve stisknutí unfollow některým z nás často brání FOMO – fear of missing out neboli strach, že něco zajímavého prošvihneme. Je to vnitřní potřeba vědět, kde se co děje a tak sledujeme stovky profilů. Profilů s pohádkovým životem, u nichž se nevyhneme srovnávání a pocitu jak nudný nebo obyčejný život vlastně žijeme. Teď ruku na srdce, kdo nesleduje Kamilu Šiklovou a alespoň jednou si neřekl, že by chtěl mít stejně hustou hřívu nebo třeba takovou postavu po porodu. Někteří cítí závist, jiní se noří do deprese a ostatním je to ukradené. Já jsem strašný FOMO. Sleduju spousty profilů, který mi brzy zajistí permanentně naběhlou žílu ala Monica Geller. Jak já se rozčiluju, jaké výživářské nesmysly vypouštějí lidé do světa, jenže nesledovat je by znamenalo, že si budu žít ve své bublině a vůbec nebudu vědět o některých stupidních trendech, které si zaslouží kritiku či osvětu.
Existuje kvalitní obsah?
Když se zbavíte všech těch plevelů, budete pak mít koho sledovat? Pokud na instagramu hledáte inspiraci ve focení, tak té je tam habaděj. Možná právě z toho chytnete tu depku, protože fotí kde kdo, klidně jen mobilem a fotky jsou špičkové. Nevíte, co uvařit? No jejej, hitparáda barevných talířů a lahodných receptů – přesně o tomhle je instagram! Řešíte kam na dovolenou? Možná, že budete potřebovat dovolené dvě, protože té inspirace je opravdu strašně moc! Tohle mi stačí, abych instagram milovala, protože fotím, hodně cestuju a jako správný výživář polovinu dne trávím za plotnou. Čeho je ale pomálu, tak to jsou profily se vzdělávacím obsahem nebo profily u kterých se člověk pobaví. Když se mě jedna studentka zeptala, koho tedy z oboru výživy má sledovat, kdo přináší podložené informace, zaskočilo mě, že jsem skončila u čísla 5. Vyjmenovala jsem 5 profilů. To je málo! Já vím, aspoň něco, ale mohlo by být líp! Ale jsem v tom optimista. Každý měsíc narážím na alespoň jeden zajímavý profil, třeba jako nedávno, kdy mě nadchnul profil studentů medicíny nebo dětská dentistka, která sdílí hororové fotografie dětského chrupu u ní v ordinaci. Zaručuju vám, že minimálně u jejího profilu se promítne instagram do vašeho reálného života tím, že budete dítě mučit kartáčkem o hodinu dýl.
Bohužel ale zatím místo odborníků, kteří s nadšením přinášejí informace a zajímavosti ze svého oboru, tu máme spíš nadšené amatéry, kterým kritické myšlení vůbec nic neříká. Jeden rok se na nás valí ječmen, druhý rok zas boj s lepek nebo zázračný celer, pak tu máme detoxikační výzvy atd.. Proč tomu tak je? Protože jakmile začnete něco psát o výživě, sesype se na vás tisíc hejtů. Málo kdo si dokáže názory obhájit, málo kdo dokáže o věcech rozumně diskutovat a málo kdo kritiku ustojí. Instagram, facebook nebo youtube je komunikační kanál, kde musíte vážit každé slovíčko a formulovat některá tvrzení tak, aby byla pro všechny srozumitelná, ale ne zavádějící. To je někdy pekelně těžké, časově náročné a bohužel ne každý z řad odborníků si na to troufá. Já doufám, že to je tím, že cítí tu zodpovědnost, protože ta některým fanatikům rozhodně chybí.
Žrout času
Začínám být na slovo detox alergická, tak si asi dokážete představit, jak se tvářím na dny tzv. instagramového detoxu. Mně tyhle oficiální pauzy přijdou trochu utažené za vlasy, ale je jasný, že se tu objevily jako reakce na stav, kdy jsme „extremely online“. Takové to když berete telefon do ruky každou minutu, hypnotizujete telefon k dalšímu liku, aby vám to aspoň trochu zvedlo dopamin. Storýčka projíždíte hodinu, abyste pak zjistili, že tam je zas tuna nových. Kolik času na sociálních sítích je moc? To je to s námi až tak vážné, že potřebujeme oficiální pauzy? Že se za svůj jednodenní výpadek musíme omlouvat sledujícím? Že nemáme jiné koníčky, díky nimž bychom si na instagram ani nevzpomněli?
Já u instagram strávím určitě hodinu denně, což je pro někoho naprostým plýtváním času. Já vím, když si to člověk sečte, tak by se takový čas mohl využít na něco smysluplnějšího. Jenže pro mě je tohle chvilkou, kdy vypínám. Někdo kouká na telku a odpočívá u Ulice, já jdu do klidového režimu u telefonu (televizi zapnu tak maximálně ke sledování Masterchefa, což mi mozek a chuťové buňky spíš zapíná :P)
Tvorba vlastních příspěvků zabere ale hodně času, především pokud chcete, aby to mělo nějaký vizuál a obsahovou stránku. Nad takovým příspěvkem můžete strávit desítky minut, ale třeba i víc než hodinu. Stojí to vůbec za to? Za tu hodinu bych se mohla věnovat něčemu, za co bych dostala zaplaceno. Smysl to má a ne všechno je jen o penězích! Jeden takový post může pomoci třeba jen jednomu člověku a já jsem za něj nesmírně vděčná. Jestli ale hodinu věnujete příspěvku k toaletnímu papíru, který jste dostali barterem, tak vás podle mě nerozveselí ani sto srdíček. No, nezbývá než doufat, že s reklamou jsme na stropu a že se začnou plnit mezery s kvalitnějším obsahem a autory, které se nebojí šířit informace zadarmo. Teď ale blíž k těm spolupracím.
Honba za spoluprácemi?
Prásknu to na sebe. Před třemi lety jsem si založila tenhle profil stejně jako blog, nabouchala tam svoje oblíbené fotky a doufala v úspěch – rozuměj tisíce sledujících a spolupráce, které mi zaplatí dovču. Prostě jsem chtěla žít ten bohémský život, kdy člověk cestuje z jednoho kouta světa do druhého, fotí, všechno to sdílí a ostatní jsou z toho unešení. Ty spolupráce přišly, ale nějak jsem nechápala, proč právě já bych měla dávat k fotkám z Anglie, ze Zélandu nebo z Kanady fotku šampónu, vazelíny nebo zubní pasty. Můj instagram se přehoupl do světa maminek a miminek a hlavně Matěj říkal, jak by bylo super, mít nějaké spolupráce na hračky nebo věci do pokojíku. Aspoň bych za to nemusela utrácet. Že mám celý profil outdoorový, byl už jen takový menší háček 😀 Ano, asi jsem potřebovala dostat od Matyho bagrem do hlavy, abych si uvědomila, že takhle se profilovat nechci. Přeci jsem neinvestovala tolik peněz do vzdělání (žít ve Švédsku není nejlevnější), abych si pak všechny ty informace nechala pro sebe výměnou za reklamu. Mojí celoživotní spoluprací bude pestrá strava a budování zdravých návyků už od prvních měsíců života! Tak! Ale pochlebovat si tu nechci, jen chci ukázat, že ta touha po spoluprácích jako mor. Když se dá prostor pro otázky na instagramu, u většiny profilů padají právě na tohle téma. „Kdy jsi dostala první spolupráci? Kolik za ně dostáváš? Uživíš se tím? A kdy je začnu dostávat i já?“ Někteří dokonce předstírají, že se jedná o spolupráci, protože ten kdo je má na feedu, tak ten je přeci populární. Tohle všechno vede k hodně vtipné situaci, kdy člověk bude muset takové ty obyčejné fotky s okurkou u pusy nebo s pivem na fesťáku označovat #toneníspolupráce.
Právě spolupráce, počty liků a statistiky dosahu dohnalo několik blogerů k sepsání článků na toto téma. A mně utkvěl v paměti jeden komentář, který byl uveden pod článkem Lucie the Hubs. Je totiž fajn se na to kouknout i z druhé strany. Ze strany začínající podnikatelky, která chce zviditelnit svůj produkt. Jakou marketingovou strategii byste vymysleli? No? Co? No jasně! Nevyužít instagram by byla hloupost, takže se nedivme, že poptávka po spoluprácích je nejen ze strany influencerů, ale i těch, kteří svůj produkt chtějí prodat. V tom komentáři ale byla hlavně zmínka o tom, že ten instagram není až takový zázrak. Paní takhle oslovila několik influencerů, ale prodej to moc nezvýšilo. A tady se opět jen přesvědčuju, jak je instagram geniálním nástrojem. Pokud paní dobře zacílila, tak to má pro ni jasnou zprávou – sorry, ale o takový produkt není (zatím) zájem.
Spolupráce tu budou, s tím se smiřte. Co mě ale děsí je jejich forma. Proč?
Regulace reklamy
Když na vás na instagramu vykoukne nějaká prsatice (a já doufám, že nevykoukne, protože nikoho takového prostě nesledujete) s kupou zázračných tyčinek či pytlíčků s práškem, často se setkáme s doprovodným textem, který slibuje zázraky od hubnutí, přes vymizení zažívacích problémů, posílení kostí a kloubů, až po nárůst svalové hmoty přes noc. Ti, kteří daný výrobek/potravinu propagují, se nebojí sáhnout rovnou po všech trumfech ze sekce výživových a zdravotních tvrzení. Problém je ale v tom, že na obalu té dané potraviny nebo třeba v televizi bychom se s ničím takovým nesetkali. Výživové a zdravotní tvrzení na potravinách jsou regulovány nařízením Evropského parlamentu a rady Evropské unie. A ačkoli obecně zaměřená reklama, ale i propagační kampaně se musí tímto nařízením řídit také, na instagramu je to zatím pole netknuté. Teď konkrétně se mi vybaví třeba taková Andrejka Verešová. Ta vyrukovala s tím, že pokud existuje zdravé a blahodárné pití, tak je to tequila. Cože prosím? Ano, myslí tím alkohol. Jo jo, ten tvrdej alkohol se sombrerem. A to není všechno, prý má ještě blahodárné účinky na organismus a léčí krevní tlak či cukrovku … BOŽE! Prosím vás, ať už reklamu někomu zadáváte nebo jako influencer zapojujete svoji kreativitu a obsah vytváříte, jako zpracovatel nebo zadavatel nesete za takové informace zodpovědnost! V televizi by to byla celkem mastná pokuta. Nezbývá než doufat, že reklama na instagramu bude brzy pod dohledem také, nebo Joža dole z vesnice bude brzy závislý na alkoholu, protože to má blahodárné účinky!
Hra čísel
Jen letmo oprášíme dokument #FollowMe, kde hrají hlavní roli čísla. Čísla sledujících, komentářů, dosahu… Instagram je hra čísel a každý tvůrce tomu musí dát za pravdu. Ano, máme tady asi 50 % uživatelů, kteří jen konzumují a samy nic nepřidávají, netvoří. Jim jsou čísla ukradená. Pak tu máme ale ty, kteří si profil zveřejní a následně i přepnou na firemní účet. Dohnalo je k tomu podnikání, životní sen, nebo vedoucí, který po nich chce, aby takový účet firmě, ve které pracují, založili. Každé číslo je zpětnou vazbou, že svou práci děláte dobře. Samozřejmě, že každý, kdo na instagramu něco „prodává“ (ať už to jsou služby, produkty, reklamu či informace),tak každý takový chce mít větší počet sledovatelů, větší dosah a snad někdy i to magické tlačítko pro odkaz přímo ve stories. Kdo by nesnil o růstu? Vždyť je to přeci logické, že když se do něčeho pustíme, tak chceme být úspěšní. Tak tu prosím přestaňme říkat, že nás čísla nezajímají!
Ten, kdo si chce namlouvat a předstírat úspěch si sledující a komentáře kupuje. Pokud jde někomu jen o ošálení firem k získání dalších spoluprací, tak ok, to dává logiku a je to fakt ujetý. Prostě podvod a podvádět se nemá. Pokud ale chcete mít dosah a předáváním informací někomu pomoci, tak pak opravdu nechápu, proč by to někdo dělal. Bohužel o několika větších účtech vím, že to tak dělají. Během roku vyskočili na 7000 sledujících, ale interakce u fotek mizerná, spíš stejná jako při původním stavu 2000 sledujících. Vždyť je to pak jak mluvit do zdi ne? Máte hromadu sledujících, kterým jste ale úplně fuk. Čísla tak naprosto ztrácejí roli nějakého feedbacku.
Poctivky na tom musí dřít. Ta práce musí být konzistentní a kontinuální (nechápu, jak to nekteré maminky zvládají!). Snažíte se produkovat hezké fotky nebo předávat informace zadarmo na zlatém podnosu. K tomu, aby se vám zvedl organický růst, je pak ale potřeba poslední věc. Být sdílen. Kde jsou ty časy, když jsem si v roce 2012 založila svůj první účet (a já blbec v něm nepokračovala – dřív se nedal přejmenovat). V té době stačilo někomu komentovat fotku a měli jste nového sledujícího. Ano, bylo nás tak málo, takže jakýkoli zájem se oplácel sledováním. Není pak divu, že vzniklo Follow za Follow a dát někomu like či ho sledovat už nemělo žádnou odezvu. Především v cestovatelské fotografii bylo potřeba být sdílen na repostovacím profilu. Teď už ani takové profily nefrčí, teď vás musí někdo nasdílet do storýčka. Něco jako osobní doporučení. A tak se nám tu instagram zahltil sdílenými profily. Já se syndromem FOMO všechny projíždím a rozšiřuju počty sledovaných 😀 Takže ta čistka u mě by byla asi na místě 😀
Touha po úspěchu
Nejen díky dokonalosti a perfektním fotkám se mnozí baví o instagramu jako o dlážděné cestě k depresím. Víc a víc srdíček působí jako závislost pro tvůrce obsahu, pro běžné uživatele je počet srdíček indikátor úspěchu – tedy tím co je trendy a co i je udělá populárními. Že je to opravdová hrozba pro sebepřijetí a v rozvoji duševních onemocnění snad ani nemusím psát. Nemyslím si ale, že se to týká naší generace. Možná je to tím, že jsme v pubertě maximálně znali ICQ (I seek you) a teď to bereme trochu s nadhledem. Pod extrémním náporem vlivu sociálních sítí budou ale naše děti. Instagram se chystá s tímto problémem vyrovnat skrytím počtu liků. Pomůže to? Podle mě ani náhodou, pokud algoritmus založený na oblíbenosti bude stále upřednostňovat dokonalé fotky nad těmi z běžného života.
No a poslední zmínka k instagramu je o turismu. Na začátku dokumentu #FollowMe byl představen Oliver, který svým chováním, působí jako taková karikatura. Koupí si hamburger, nahodí pózu, jak se do něj chce zakousnout, ale hned jak se fotka vydaří, hambáč tam nechá. On se sem nepřišel najíst, on si přišel udělat jen fotku. V turismu je podobná obdoba. Dojedete na oblíbené instamísto a cvaknete foťákem. Už visí fotka na vašem feedu? Tak šup dál. Na snadno dostupných místech je přeplněno a pomalu, ale jistě se blížíme k regulaci dostupnosti. Co to může znamenat? Zvyšování cen a čekací listiny. Uvědomme si tedy prosím, že cestování by nemělo být jen o jednom selfíčku, ale o tom danou oblast poznat a užít si ji. Zažila jsem ten adrenalin, kdy jsme celý rok čekali na otevření kvóty pro kanadské jezero O´Hara. Když se celý ten masakr spustil, zbyl na nás úplně jiný termín, než jsme chtěli. Celá dovolená se musela překopat a odvíjela se právě od tohoto termínu. Ubytovat se tady bylo jen pro hoodně bohaté, takže nás zachránil stan. Výhodu to ale přeci jen mělo a možná že takové regulace nebudou od věci. Být tady nám přišlo vzácné a užívali jsme si tu každou chvilku, sami bez davů kolem sebe. Ty sem pro záchranu vegetace nepustí.
Na závěr bych to ale přeci jen ráda ukončila trochu optimisticky, protože instagram mám ráda. Když pominu šíření různých nepravd či polopravd, instagram je komunikačním kanálem číslo 1, kde najdete i spousty inspirace a konečně i přibývá víc odborných informací. Nebojte se tenhle kanál protřídit, ať tu z toho nemáme žumpu. Berte s nadhledem fotky ostatních. Ať už je to skutečný okamžik nebo jen něco předstíraného pro reklamní kampaň či iluzi vysněného života, nechte se takovými fotkami nakopnout ke vzniku něčeho nového a pozitivního. Třeba nového profilu nabušeného zajímavými informacemi, ať mám koho sledovat! Tak! Moje instagramové srdíčko jsem si vylila a můžu jít spát!
Vaše Ell
