Už bych větu začala slovem nedávno, ale pravdou je, že je to už celkem dávno, co se toto téma na internetu rozebíralo. A jak už to tak bývá, když víte, že to bude něco hoodně rozsáhlého na psaní, tak to neustále odkládáte a pak je půl roku fuč  a článek se ještě pořád samou záhadou sám nenapsal. Takže, prosím famfáry, dnes se tady budu snažit odpovědět na jednu z těch úplně nejčastějších otázek, kterou dostávám. 12 měsíců v Kanadě, 8 měsíců na Novém Zélandu, 9 měsíců v Anglii, 9 měsíců Švédsko … která země byla nejlepší? Kde by jsi nakonec chtěla zůstat? No… na to je a není jednoduchá odpověď! Pojďme se tedy podívat na jednotlivé aspekty života v těchto zemích.

Ubytování

Standart ubytování je podle mého názoru nejvyšší ve Švédsku. Skandinávský styl a design mi je hrozně sympatický. Prostory jsou velice prosvětlené a bílá vládne současným trendům. Vše působí čistě a upraveně. Ovšem za vyšší standart si pěkně připlatíte! Najít si ubytování ve Stockholmu je pěkný oříšek a pro studenty někdy naprosté peklo. Ceny jsou strašně vysoké a míst, kde složit hlavu, málo.

Podobně a možná i dvakrát víc, zaplatíte za ubytování v Londýně, ovšem ten standart bydlení je podle mě propastně hluboko s porovnáním se Švédskem. S Londýnem nemám tolik zkušeností, ale jako student právě žijící v městečku Norwich musím říct, že co jsou tady schopni studentům pronajímat, nad tím jen kroutím hlavou.

Vancouver  se drží někde mezi. Na Zélandu jsme polovinu času strávili ubytováni v autě a pak u sadařů. Na cenu za pokoj si ale, i kdybyste mě mučili, nemůžu vzpomenout. Ale ten život v autě stál za to, to k Zélandu neodmyslitelně patří. V Anglii v Norwich platím za miniaturní plesnivej pokoj 11 000 Kč, ve Švédsku na okraji Stockholmu jsem za velice prostorný pokoj platila 14 000, ve Vancouveru jsme za nezařízený byt 1+1 platili 15 000.Moje zkušenost s ubytováním je tedy hodně odlišná, takže na pomoc přichází numbeo.com. Podle všeho vychází nejdráž Londýn, bydlení v centru i mimo centrum může být až dvakrát dražší než v Stockholmu, Vancouveru a Aucklandu (ceny podle mě odpovídají, je to průměr, takže se dá samozřejmě najít jak levnější, tak i dražší).

Ceny ubytování se můžou zdát hoodně vysoké, když to přepočteme na české koruny. Pravdou ale je, že kdybychom přepočetli i platy, tak se vám budou zdát také hoodně vysoké. Ano, v jiných místech země se ta cena pohybuje níž, tady se prostě musí počítat s metropolitní přirážkou. Někteří si hodně stěžují, jak je draho ve Vancouveru, ale věřte, že stejně draho a ještě dráž je i v jiných velkých městech.

Platy

Do tabulky jsem i pro přehled  přidala průměrný plat pro každé město. Pro nás přivandrovalce na Working holiday vízech a pro studenty jsou tyto průměrné částky někdy nedosažitelné. Většinou  člověk začíná na minimální mzdě, ale pokud pak najdete kvalifikovanou práci, tak se k tomu průměru dostanete snáze.Já měla plat ve Vancouveru za uklízení kolem 2000 CAD na měsíc  a na Zélandu za práce na vinic 2 240NZD na měsíc.

Ve Švédsku může být samozřejmě problém s jazykem. Bez alespoň základní znalosti švédštiny se jakákoliv práce špatně hledá. Já jsem dostala  pozici uklizečky, i když jsem se uměla domluvit spíš rukama než švédštinou, ale bylo to za příslib, že se rychle zlepším a budu docházet na kurzy. (pak jsem stejnak na pozici nemohla nastoupit kvůli pracovním hodinám :/) Plus nesmíme zapomenout na pěkně vysokou daň!

V Kanadě naopak často neuznávají naše vzdělání a najít si práci v oboru je zapeklitý oříšek. Dostává se zde výplata každých 14 dní a na Zélandu dokonce každý týden. Mě to přišlo naprosto báječné a vzhledem k plánování a hospodaření s financemi mnohem lepší než čekat na plat celý měsíc.

Suma sumárum, když porovnám platy a bydlení (plus ještě ceny potravin) nejlépe vychází život v Aucklandu. Ve Švédsku si vyděláte mnohem víc, ale také víc zdaníte a potraviny jsou zde nejdražší.

Služby

Já začnu hned jídlem, protože to je mi nejbližší 🙂 Výběr v supermarketech v Anglii je pro mě ještě stále šokem. Je to tady jeden polotovar za druhým, velké sekce s mraženými potravinami, výběr zeleniny a ovoce nic moc, hlavně že je to všechno předem nabalíčkované a rozdělené do plastových balení. Pokud chcete mít podobný standart jako je ve Švédsku, Kanadě, či Zélandu, musíte zajít do toho nejdražšího supermarketu. Ve Švédsku se klade velký důraz na biopotraviny a fairtrade, najde zde vše, o čem se vám snad i zdálo, ale prohne se vám peněženka. V Kanadě a na Zélandu je levněji a nákup navíc ještě zabalí do tašek a vždy mile obslouží.

Ve městech není problém s internetem, kromě Nového Zélandu, kde to připojení prostě nešlapalo tak jako jinde. Člověk si ale zvykne. Bankovnictví bylo za našeho pobytu v Kanadě (tři roky zpět) docela za opicemi. Co si tak vzpomínám, tak internetové bankovnictví bylo oproti českému dost omezené. Důležité bylo si zařídit kreditní kartu, bez ní se člověk skoro nikde neubytuje (ale může klidně posloužit i česká platební, jen na ní často chybí ty peníze, které jste ušetřili na kanadském účtu). Na úřadech jsme se nikdy nesetkali s ničím neobvyklým, jen musím vypíchnout naprosto skvělý systém ve Stockholmu, kdy vás u dveří hned přivítají dva pracovníci a jsou vám kdykoliv k dispozici, pokud nevíte kam jít nebo co vyplnit.

K dopravě bych řekla jen jedno, nikde městská nešlape tak dokonale a načas jako v Čechách. Možná je to dáno tím přístupem řidičů. V Čechách vám klidně přiskřípnou nohu ve dveřích, hlavně aby odjeli včas. V Kanadě, Švédsku i Anglii se můžete při výstupu a nástupu ploužit jak chcete a řidič vám ještě popřeje příjemnou cestu. Kdo v Čechách proklíná zpoždění vlaků, věřte, že v Anglii dokážou zrušit celý spoj a ve Švédsku jsem snad ani jednou nejela do centra bez toho, aniž by to mělo nebo nabralo zpoždění.

Prostředí

Ulice Vancouveru mi přišly velice čisté a zelené. Když jsme se s letadlem vznášeli nad Vancouverem, byla jsem nadšená, jak Vancouver vypadá zeleně. I když jsem byla přímo v Downtownu a vzhlížela vzhůru k mrakodrapům, zacláněly mi koruny stromů. Pamatuju si, když za námi přijela mamka a říkala mi, že je tu hrozně čisto, že tu snad ani nikdo nekouří a budovy nejsou tolik posprejované. Přesně tak to na mě působilo. Je ale možné, že poloha bytu v North Vancouveru k tomu hodně přispěla.  Podobně na mě působil Auckland. Nemůžu opomenout také místa pro grilování, to bylo na Zélandu naprosto báječné – veřejné grily. Někdy s poplatkem, někdy zadarmo. V Kanadě se v parcích také hodně grilovalo, ale hold to chtělo přivézt vlastní gril. Jak ve Vancouveru, tak i v Aucklandu to máte blízko k přírodě. Nám ve Vancouveru stačilo pár zastávek autobusem a byly jsme v jiném světě, ve světe pralesu, lišejníků, potoků a hor. Nebo jsme mohli udělat pár kroků z baráku a jít si zahrát na pláž volejbal, natáhnout se do parku a koukat na přístav a Downtown z dálky.

Stockholm, nemůžu si pomoci, mi přišel plný vajglů a kuřáků. Stockholm je krásné město, centrum je také udržováno relativně čisté, ale jak se dostanete k zastávce, k nádraží nebo na okraj města, působilo to na mě tak nějak ušmudlaně. K dobrému dojmu nepřidá ani spousta žebrajících lidí. Ty jsou na každém rohu, před každým supermarketem, v každé soupravě metra či vlaku. Když k vám do vagonu nastoupí pár muzikantů, tak to dokáže vykouzlit příjemnou atmosféru, většinou se ale rozdávají fotografie dětí a rodin a s cedulí: Prosím, máme hlad! obcházejí cestující. Je to smutné, ale do několika dnů bych asi zkrachovala, kdybych měla všem přispět.

Anglie to je zeleň v ulicích a krásné cihlové baráčky. Dokonce si troufnu tvrdit, že ty hlavní části města ještě zelenější než v ostatních zemí a neustále tady něco kvete i v zimě. Stejně mi ale přijde, že tu nacházím mnohem více se povalujících odpadků než v Kanadě a na Zélandu. V Kanadě je pro tu čistotu jednoduché vysvětlení. Bydleli jsme v severní části města, která je v bezprostřední blízkosti hor a návštěva medvědů zde není ničím netradiční. Pokud je nechcete hostit jako stálé zákazníky na svém dvoře, pak je nutné udržovat pořádek.

To mě tak trochu přivádí k otázce ekologie. Švédi jsou mistři ekologie, avšak co mi přijde nejvíc sympatické je politika Nové Zélandu, která se snaží chránit velkou část území a zároveň se snaží být zemí s nulovou uhlíkovou stopou. To je velká inspirace pro ostatní země.

Příroda

Co si budeme povídat, zelené lány Anglie, lesy a jezera Švédska prostě nemůžou předčít tu divočinu Kanady a pestrost Zélandu. Pro Čechy je Kanada a Nový Zéland naprosto odlišným světem, u kterého vám spadne brada. Zéland má sopky, pláže, neprůstupné pralesy, hory a zelené pastviny. Díky tomu, že vás tady neohrožuje žádná zvěř a vy si můžete naprosto bez starostí užívat každého kousku, je to naprostý ráj. Kanada je mnohem drsnější. Pro mě jsou zde jasným znamením hory a medvědi. Ne, tady se neprocházíte jako král, tady kraluje zvěř a vy to musíte brát v úvahu. Hory jsou tak obrovské, že z nich jde obrovský respekt. Při cestování si zde člověk zvykne na naprosto neskutečné vzdálenosti.

Počasí

Ve Vancouveru jsme zažili naprosto úžasné počasí skoro celý půl rok. Od května do konce října bylo slunné počasí, které se pak proměnilo na nepřestávající déšť přes zimu. Měli jsme štěstí na zimní sezónu a tak jsme si ji alespoň užili na horách, ale déšť v Raincouveru je něco, čemu ani tady v Anglii nesahají ani po kotníky. To člověk ráno vstane a od listopadu až do konce března může jen říkat to naše chčije a chčije! Na Zélandu jsme se vyhnuli zimě a tak byl celý náš pobyt velice příjemný a počasí naprosto odpovídající. Ve Švédsku jsem jejich hrozby „Winter is coming“ nebrala moc vážně, ale popravdě, nedostatek světla během dne se podepsal na psychice sakra rychle. S napadlým sněhem byly dny mnohem hezčí, ale i tak to nebylo nic jednoduchého. Sněžilo nám ještě v dubnu a až do červa se teploty držely kolem 15 stupňů max. Ve Švédsku se rozhodně neohřejete.

Lidé

Lidé se na vás usmívají, řidič autobusů pozdraví, vy při výstupu poděkujete, prodavačka ráda pomůže se zabalením nákupu. Takhle si vybavuji Kanadu. S naprostým šokem si vzpomínám, jak k nám přistoupilo hned několik lidí, když jsme zírali ve městě do mapy, jestli nám můžou pomoci. Hned několikrát se se mnou začalo bavit několik cizích lidí na zastávce a taky jsem zažila autobus hromadné dopravy, který celý zpíval kanadskou hymnu. Ostatní mi vyprávěli, jak při jakékoli potíži s autem, projíždějící auto s ochotou zastavilo a pomohlo. Z Kanady jsem přijela do Čech s eláne začít děkovat v autobusech, přistupovat k lidem s mapou a radit jim, kam se vydat, a taky se více usmívat. Milé a vstřícné bych necharakterizovala pouze lid v Kanadě (teď je otázkou, zda z nich polovina nebyla taky jen turisti :D), ale i na Zélandu. Švédi jsou velice ochotní a milí, ale také hodně uzavření (soudě podle mých spolužáků a faktu, že tady ke mně na zastávce za celou dobu nikdo nepromluvil :). V Anglii si také nemůžu stěžovat.

Takže vítězem se stává:

Kdybych si měla vybrat pouze jednu zemi, tak mé dobrodružné srdce se přikloní ke Kanadě. To, které by chtělo žít spokojenou a poklidnou  rodinou idylku naopak křičí Zéland! Zéland!

Život v obou zemích je naprosto úžasný. Život ve všech zemích má něco do sebe!  Má své výhody a nevýhody a pořád se jedná o natolik vyspělé země, že bych nechtěla lámat hůl ani nad jednou. Já jsem v každé zemi žila trochu jiný život, což samozřejmě mohlo naprosto ovlivnit mé sympatie, ale ve všech jsem se měla fajn. Platí zde naprosto jasně: Jaký si to uděláš, takový to máš! A my si ten náš pobyt užili naprosto nejvíc v Kanadě a na Zélandu 🙂