Cestovat těhotná nemusí být žádná věda. Když jsem před dvěma lety takhle pendlovala mezi Anglií, Českem a Švédskem s Matyáškem v bříšku, pocítila jsem to maximálně na tom, že mě lidé nechávali v metru sednout. Stockholm jsem prochodila křížem krážem, jakoby se nechumelilo. Teď mám za sebou polovinu těhotenství, oblékání ponožek mi začíná dávat zabrat a tak nějak mi přijde všechno kolem partií břicha těžší. Pupík a dvojčátka rostou fakt rychle, kdo by to byl čekal, že? Jaké to tedy je cestovat s větším pupkem a dvojčátky?
Problém číslo jedna: Co na sebe?
Tohle řeší každá ženská, ale když se vaše konfekční velikost během dvou měsíců změní v pase o několik čísel, pak to může být docela háček. Navíc na Madeiře najdete všechno. Musíte si tedy sbalit věci do hor, do deště i do zimy, ale taky na pláž a k pobřeží, kde se můžete koupat a bojovat s teplem a větrem. Prd ostrov věčného jara, tady si užijete 4 roční období během týdne a s pupkem to není vůbec jednoduché. Asi největším problémem je bunda. Tu jsem jen tak tak zapnula, ale zapnula! Cestování do 6. měsíce by tedy ještě tak nějak šlo, bunda by nemusela být problém. S naprostým šokem jsem ale zkoušela plavky. Ty, co jsem si kupovala před dvěma měsíci, abych snad někoho nepohoršila starými a malými plavkami ve wellness resortu. Samozřejmě že mi už nebyly. K poměru k mým již dobře připraveným kojícím stanicím, se proměnily na brazilské mini trojúhelníčky. Vytasila jsem tedy trumf z rukávu a na půdě našla plavky z předešlého těhotenství, ty zas naopak mají ještě rezervu. Že mi nebyly ani ty, které jsem měla v kojícím období, psát asi ani nemusím. Jakmile začnete rodit, tak to aby člověk měl deset velikostí plavek a podprsenek.
S balením to jde ale rychle. Těhotenského oblečení moc nemám, takže jsem vzala všechno. Na trek v horách jsem nemohla obléknout super funkční vrstvy nebo rychleschnoucí outdoorové kalhoty. Nic z toho, co by mělo obvod pasu jak pro slona totiž nevlastním. Musela jsem vyrazit buď na dámičku v těhu džínách nebo na burana v domácích teplákách. Poslední dny byly na prasáka, protože jsem měla všeho špinavé :D.
Letiště a létání.
Pomalu ale jistě se letiště začínají přizpůsobovat nám rodičům. Prioritní průchod kontrolami se mi mooc libí. Když máte na krku dítě, je to velká úleva, že vás ze zadu nikdo nestresuje a necpe svůj kufr přes scan, když vy ještě stále dolujete hygienu a dětské flaštičky z příručáku. V Praze na letišti je naprosto nejlepší babyroom. Je hned za kontrolami. Vyděsit vás můžou schody nahoru (především pokud jste ověšeni taškami a dětmi). Pokud dojdete až na konec chodby, najdete tam výtahy a do patra se dostanete bez zdolávání celkem dlouhého schodiště. Na letišti jsou již k dispozici i letištní kočárky. To je super věc, pokud jsou k dispozici na více místech a ne jenom u hlavního vstupu. České aerolinky zatím nevracejí kočárek rodičům hned při výstupu (to mě třeba mile překvapilo u TAP Portugal a já se nemusela s Matym vláčet přes letiště). Váš kočárek si to tedy putuje s kufry na pás nebo k nadrozměrným zavazadlům. To vám nemusí ani tak vadit, pokud s sebou máte siláka tatínka, který polospící dítě přenese a postará se o něj, dokud nebude k dispozici jeho osobní pojízdná ložnice. To ale nebyl můj případ. Jo, všechny batohy a příručky jsem mohla pověsit na moje kamarádky, ale s Matym jsem se musela popasovat sama. Uvelebila jsem ho na svém pupku a dofuněla to s ním až k těm pásům. Tam jsem ho ale poraženě musela položit na zem, protože sil mi už moc nezbývalo. Naštvaný, že ho budím, byl už při odchodu z letadla. To, že jsem si ho dovolila položit, ho ale naprdlo ještě víc, takže začal nekontrolovatelný řev. Nezbývá tedy než doufat, že to nebude trvat dlouho a kočárky pro děti, ať už ty vaše nebo ty letištní, budou k dispozici všem hned po výstupu z letadla a ne až po absolvování křížové cesty.
Spousta lidí se mě také ptá, jestli se těhotná nebojím létat. Nebojím se, protože jsem podle všeho naprosto zdravá. Jediné, co může být při létání nepříjemné je, když vám ten piditvor uvnitř leží na močovém měchýři a vy sedíte zrovna u okénka. Je pak docela sranda zvedat celou řadu několikrát během letu, protože máte pocit, že se asi počůráte. Ještě vtipnější je to všechno absolvovat s Matym, který na ten záchod musí s vámi. Měli jste někdy pocit, že ty záchůdky jsou tak malé, že se tam dvě osoby nemůžou snad ani vejít? Příště si na mě vzpomeňte. Může vám tam být totiž ještě těsněji. Já se tam musela vejít i s pupkem a osobním záchodovým asistentem.
Dvě děti v břiše a jedno na zádech prostě nejde dohromady
Sólo cestování, tedy bez partnera, těhotná a s jedním dítětem na krku, je jen pro plážové povaleče. Přijde mi, že táhnout s sebou dítě jinam než na pláž a k bazénu je někdy nad lidské síly. Já si to umím zařídit, takže jsem kamarádky nalákala na parádní cestování po ostrově a pak si klidně otěhotněla. Ani to je díky bohu nezastrašilo, neměly taky navybranou, když už byly koupené letenky, že jo 😀 Pro mě bylo naprosto k nezaplacení, že se chopily funkce nosičů. Podívala jsem se tak do míst, kam bych to sama s Matym nezvládla. Nezvládla bych projít levády bez nosítka, protože na několika místech hrozilo, že by mi Maty s radostí skočil ze srázu nebo že bych měla infarkt z toho, jak se neustále snaží utopit v nějaké levádě. Co si budeme povídat, moje startovací reflexy a zároveň i rychlost sprintování šly poněkud dolů, to dítě bych při sebevražedné misi prostě nedohonila. Moje tempo bylo tak závratné, že by mě předběhl i postřelený šnek. Opatrně jsem funěla do každého schodu a tak nějak se přesvědčila o tom, že tahat dvě děti v břiše je zátěž sama o sobě. Madeirské levády jsou ale tak nenáročné, že to byla perfektně vybraná destinace i pro takovýto handicap.
Pojízdný požírač
Jím. Jím hodně a často. Už mě tolik netrápí nevolnosti anebo bolesti žaludku z všudypřítomného hladu, jsem teď v pojídání všeho jedlého k nezastavení. Zaplať pánbůh, protože v prvních měsících jsem nemohla ryby ani cítit a na Madeiře jsou ryby asi to jediné, co Portugalci umějí připravit. Foťák se mi často ani nevešel do batohu, ten byl plný jídla pro mě a pro Matyho. Frekvence našich zastávek na občerstvení byla tak častá, že jsem byla kamarádkami obviněna z nabytých kil po návratu z dovolené. O svoji svačinu jsem se nedělila, to zas jako uberte, spíš že se na to nevydržely koukat a jedly se mnou 😀 Naprosto k nezaplacení je pak možnost ubytování přes airbnb. To si můžete dát klidně i třetí večeři a napochodovat k ledničce o půlnoci, jen ji teda musíte mít plnou 😀 Připravte se tedy, že cestovat v těhotenství může být s navýšeným výdejem energie jedna velká žrací akce.
No a víc mě v tuto chvíli nenapadá. Ráda bych váhavé povahy tímto článkem přesvědčila o tom, že se cestování v těhotenství nemusejí bát, že si tady z toho dělám srandu a jsou to jen takové malichernosti. Tak to ale není. Každého těhotenství je velice individuální a já jsem nejvíc ráda, že se mi opakoval podobný scénář jako v předchozím těhotenství. V pátém měsíci jsem se cítila méně unavená, měla jsem více energie a většina nepříjemností vymizela. Teď to mám velice podobně, takže jsem nakonec vycestovala a zvládla všechno, co jsem chtěla. Dva měsíce zpátky bych ale hodně přemýšlela, jestli se na cestu vydat a jestli bych na to se silami opravdu stačila. Zároveň také díky předešlému porodu vím, že potřebuji víc odpočívat a že se po sedmém měsíci hodlám hlavně válet a nepřetěžovat. Každý tedy uvažte, co vaše tělo dokáže zvládnout, nebojte se vyrazit ven, ale zároveň se nebojte i šlápnout na brzdu a odpočinout si.
Vaše Ell
