Baby-led weaning (BLW) neboli způsob zavádění příkrmů, kde se úplně přeskakuje krmení lžičkou, bude tématem tohoto článku. Tento čím dál tím populárnější trend totiž rozšířil možnosti, jak k příkrmům přistupovat. Nebo spíš servírovat.  Někdy je to až geniálně jednoduché, ale určitě i trochu špinavější. Pro některé strávníky je to i mnohem přijatelnější a zábavnější forma.  Z čeho už ale moc nadšená nejsem, je to neustálé soupeření, kdo je lepší.   Někteří  BLW zastánci se nebojí tvrdit, že jejich metoda je nejlepší a pro děti ta nejzdravější, což mně, nutričnímu specialistovi, jen tak nedá. Pokud mi někdo tvrdí, že je něco lepšího, chci k tomu mít důkazy. Naprosto logicky mě zajímá, zda takovýto druh stravování dokáže pokrýt všechny potřebné živiny dítěte, jestli tu nejsou nějaká další rizika a jak moc podložené jsou použité argumenty. Už teď vám prozradím, že studií k BLW moc není, tak si to tu vezmeme sakumprásk o všem, co nám věda zatím prozradila, co se mi líbí a s čím naopak nesouhlasím.

Co je baby-led weaning (BLW)?

Hned na začátku bych upřesnila překlad a smysl této metody. Baby led weaning a slovo weaning si velká část z nás dává do spojení s odstavením. Původ tohoto názvu ale hledejme v Anglii, kde je slovo weaning rozuměno jako přechod na pevnou stravu. Celý tento proces může být řízen dítětem. Samo si řekne, kdy je ten správný okamžik na první sousto, kdy přes den chce prozkoumávat další chutě, kdy chce víc jídla a kdy ubrat na mléku. Nikdy ho nekrmí rodiče, vždy je vše v jeho rukou. Proto je takovéto zařazování příkrmů nazýváno jako baby-led, tedy dítětem řízený přechod na pevnou stravu.

Hlavní zásady BLW:

  • Dítě je od počátku zavádění komplementární stravy krmeno samo, lžičky jsou zakázané.
  • Dítě je výlučně kojeno do 6. měsíce a s počátkem zavádění příkrmů je kojeno podle jeho potřeb na vyžádání.
  • Dítěti je nabízeno stejné jídlo, jako má celá rodina, ve vhodné formě, tak aby ho bylo schopno zvednout a posunout vlastníma rukama k puse.
  • Rodina jí pospolu.

BLW se v posledních letech těší velké oblibě, avšak neznám žádné odborné instituce, které by tuto metodu, kdy se dítě krmí naprosto samo, doporučily. Ne, nezmiňuje ji ani WHO, která je často zmiňována na různých BLW stránkách. WHO, ministerstvo zdravotnictví v Anglii a Kanadě velmi podporují tzv. finger foods – jídlo do tlapky. Právě tato forma, jakou jsou jednotlivé potraviny u BLW podávány, je doporučována od samého počátku příkrmů od 6. měsíce věku dítěte jako součást komplementární výživy.

 

Co je jídlo do tlapky

Jednotlivé pokrmy a potraviny jsou ve formě tzv. finger foods, což v čestině překládáme jako jídlo do tlapky.  Je to velmi jednoduchý způsob, jak miminku dané jídlo připravit. Každému je asi jasné, že když necháme děti jíst rukama, taková polévka jim proteče skrz prsty a pyréčkem se opatlá všechno od židličky až po zeď.  Jednotlivé potraviny se proto krájí a připravují tak, aby to bylo co nejlépe uchopitelné dětskou rukou. Proto je to jídlo do tlapky.

Každý rodič nějakým způsobem v příkrmech jídlo do tlapky použil. Velká část rodičů ukrojí kus kůrky chleba, koupí populární kukuřičné lupínky, které pak nemůžou dostat z potahů ve svém autě nebo jen tak nabídnou ze svého talíře okurku, jablko či broskev.

Jídlo do tlapky bychom ale neměli používat k překladu BLW.  Je to způsob servírování jídla, takže klíďo píďo si můžeme postnout fotku na instagram, jak si naše ratolest patlá špagety kolem hlavy a označit to #jidlodotlapky. Nikoli ale jako #BLW pokud k večeři plánujete kaši na lžičce. To by bylo jako dát si k obědu květák, označit se veganem a večer už grilovat žebírka. BLW je o přístupu a tedy i striktnímu vyhýbání se krmit dítě.  BLW nemůžeme kombinovat, ale jídlo do tlapky ano.

Jídlo do tlapky velice ráda doporučuji! Nejen pro zlepšení motorických dovedností, ale i pro vytváření si dobrého vztahu k jídlu. Jídlo do tlapky by mělo v jídelníčku dětí každý den.   

 

Jak to vidí věda

Zájem o BLW  přišel kolem roku 2005, kdy Gill Rapley prohlásila, že děti kolem 6. měsíce jsou schopny žvýkat a kontrolovat příjem stravy, načež podání mixované stravy po lžičkách opožďuje schopnost žvýkání, zvyšuje náchylnost k zácpě a může být příčinou vybíravosti u dětí.  Tyto poznatky vycházejí z malého výzkumu o 5 výlučně kojených dětech. Publikované knihy Gill Rapley vzbudily velký zájem a metoda BLW začala nabývat na popularitě. Nejen proto se zvedla zvědavost a poptávka rodičů po vědecky podložených informací. Hlavní obavou je dávení nebo udušení soustem a nedostatečný příjem živin, tedy stručně a jasně přeloženo – zda je tato metoda bezpečná a vhodná.

Dozvědět se o BLW víc není vůbec jednoduché, protože rodiče k BLW často přistupují velmi individuálně a pouze malé procento ji dodržuje striktně. Navíc nám nepomáhá ani fakt, že tato celkem nová metoda zatím nemá na kontě tolik studií. V roce 2018 prošlo odbornou rešerší pouhých12 studií, z čehož pouze dvě jsou randomizované.

 

Hrozí riziko udušení?

U BLW je často diskutováno riziko dušení.  Dušení je vážný stav, kdy se cizí těleso dostane do dýchacích cest.  Málokdy tomu tak dojde, protože mu velice účinně zabraňuje dávicí reflex anebo kašel. Dávení se soustem můžeme pozorovat velmi často při zařazovaní větších kousků v jídle. Není to nic, čeho bychom se měli bát, avšak kde koho to vystraší. Je to znak, že naprosto skvěle funguje dávicí reflex, který mezi 6. – 10. měsícem sestupuje po jazyku víc dolů. Postupné zařazování větších kousků do stravy dětí je důležité a k lepší toleranci méně kašovité stravy nezbytné. Proto by změna konzistence z hladkého pyréčka na hrubší kousky neměla být zbytečně oddalována za 10. měsíc  (Northstone 2001).

Randomizovaná studie sledující incidenci dušení u lžičkové a BLW metody nenašla žádný rozdíl (Fangupo, 2016). Důležité je také zmínit, že observační studie, kde záznam vedou rodiče, často nedělají rozdíl mezi dávením a dušením. Zélandská studie pak poukázala na zvýšenou frekvenci těchto potíží nikoli obecně u BLW, ale u těch případů, kde jídlo do tlapky bylo nabízeno méně často (Cameron 2013).

Z pohledu žvýkacích a polykacích schopností by BLW metoda neměla být problémem od 6. měsíce, avšak některé děti, především ty s opožděným vývojem, můžou  s BLW metodou zpočátku bojovat, což může logicky vést k deficitu některých mikronutrientů (Wright 2001).

 

 

Pokryje BLW potřebnou energie?

Podle nedávné observační studie (Morison, 2016) nebyl zjištěn větší rozdíl v celkovém příjmu energie mezi BLW a tradiční lžičkovou metodou. Žádná z publikovaných studií nedokazuje negativní vliv na růst.  Bohužel množství a kvalita studií mě v tomto směru dostatečně neuklidňuje. Opět tady musím zdůraznit důležitost randomizovaných studií. Velká část dosud publikovaných výsledků pochází z vypozorovaných poznatků od rodičů, kteří se sami pro tuto metodu rozhodli a kteří samy reportují snědené množství.

 

Obezita versus podvýživa

Ať už se budu zabývat obezitou v jakémkoli tématu, budu se vždy opakovat a tlouci vám do hlavy, že to s obezitou  a výživou není tak jednosměrné. Máme tu spoustu faktorů, které její vznik ovlivňují. Často se můžeme setkat s tvrzením že BLW metoda učí lépe regulovat příjem stravy a tím snižuje riziko vzniku obezity. K obezitě a BMI indexu tu máme dvě studie, nejčastěji se citují výsledky  Townsend a Pitchford (2012). Ty poukázaly na zvýšenou incidenci obezity u dětí krmených lžičkou. Na druhou stranu, což se už zmiňuje málo kde, také upozorňují na vyšší výskyt podvýživy u BLW dětí. V této studii navíc chybí data k BMI u 30% BLW dětí, což je celkem podstatný fakt.  Studie Brown and Lee (2011) nenašla žádný rozdíl mezi metodami krmení a váhou dítěte. Stejní autoři (2015) ale na 18. – 24. měsíci reportují vyšší schopnost regulace sytosti a nižší incidenci nadváhy u BLW metody ve srovnání s konvenčním podáváním příkrmů.  O životním stylu, výživových preferencí a pohybu rodiny, což jsou také důležité faktory u obezity, se ale nic nedovíme.

 

Hrozí u BLW nedostatek železa?

Železo je hlavním iniciátor příkrmů. Množství v mateřském mléce po 6. měsíci nedokáže pokrýt potřeby kojence a proto je na čase hledat zdroje jinde. V současné době je železo v klasické lžičkové metodě nejčastěji zastoupeno fortifikovanými kašemi anebo rozmixovaným masem v masozeleninových příkrmech. Logicky tak přicházejí obavy, zda tato důležitá minerální látka nebude deficitní u BLW metody, když velkou převahu, především v počátcích, představuje lehce uchopitelná vařená zelenina a ovoce chudé na železo.

Pokud je BLW striktně dodržováno, nedostatek železa je jednou z mých největších obav. Studie, které by moje pochyby vyvracely nebo potvrdily, tu ale chybí.  Velkou otázkou je i další deficitní minerální látka zinek nebo třeba velmi potřebná dokosahexaenová kyselina – i tady odpověď nenajdeme.

 

BLW baby led weaning

 

Jídlo v rodinném kruhu

Rodina jí pospolu stejné jídlo. To je jedno ze základních pravidel BLW. K tomuto bodu by mělo směřovat každé stravování. Jít dětem příkladem, být u jednoho stolu a pochutnávat si na pestré a zdravé stravě. U dětí mladších jednoho roku je pro mě ale velkou obavou množství soli a volného cukru v přípravě rodinných pokrmů.  Příkrmy pro děti ve formě pyré, ať už ty domácí nebo i kupované, obvykle neobsahují sůl a cukr.  Bez soli se při vaření obejde málo která domácnost, ne-li žádná.  U rodinného stravování  ale BLISS studie (Daniels, 2015)  neupozorňuje pouze na sůl a cukr, ale i na vysoký příjem tuků.

Z principu nemůžeme říct, že BLW přístup je zdravější a děti preferují zdravější jídlo díky této metodě, protože kdybychom ho aplikovali do takové té typické vesnické rodiny o nižším příjmu, mohli bychom se pěkně divit.  Vesničané mi určitě prominou, ale já sama na vesnici žiju a ten pohled na stravování některých lidí kolem mě mi vždy praskne mou výživářskou bublinu. Někteří si nemůžou dovolit 5 porcí ovoce a zeleniny na den, někteří preferují k večeři párek nebo sekačku a k telce pak misku chipsů. Ano, i tohle všechno se dá dobře uchopit do tlapky a budete se divit, tatínkové se pak rádi v hospodě pochlubí, jak jejich drobek zbaštil celý párek, olizoval se u chleba se škvarky a koblihu u snídaně měl až za ušima (truestory).  V takové rodině bych raději viděla „pyréčka“ (pokud by to nebyl rozmixovaný párek) jak dlouho to jen jde.

Edukace rodičů tu hraje velikou roli. Zdravý životní styl a vyšší informovanost o zdravé výživě je ale u rodičů aplikující BLW metodu časným znakem (Cameron, 2013). Otázkou ale zůstává, jak dokážou takovou metodu uchopit rodiče s nižší informovaností a nezdravým životním stylem.

 

Co se mi nelíbí na trochu fanatickém propagovaní BLW?

Nakonec mi ještě dovolte pár odstavců o mém pohledu na BLW. Základem filosofie BLW je kontrola a svoboda nad jídlem a já se k tomu musím vyjádřit. Nebudu tu skrývat, že hlavní metodou zavádění příkrmů u nás doma byly lžičky a pyré, a že bych tento odstavec nepsala, pokud by se mě slova o svobodě nějakým způsobem nedotýkala. Procházela jsem si několik definic a doporučení hlavních propagátorů BLW. Velká většina mluví podobně jako zakladatelka tohoto směru Gill Rapley : „BLW umožňuje dítěti rozhodnout, kdy začít s ochutnáváním, co ochutnávat, jak rychle jíst a kolik toho sníst.“

Nezlobte se na mě, ale tohle všechno lze dodržovat i se lžičkou a pyréčkem. Ne, jinak. Tohle všechno se má dodržovat, ať už volíte jakýkoli způsob krmení!  První lžičku podáváme, až je dítě připravené a projevuje zájem. Když je pusa zavřená, je to jasné znamení, že ne. Dítě už prostě nemá hlad nebo chce s dalším soustem ještě počkat. Lžičku mu do pusy nerveme, když je ještě plná, ale čekáme, až bude na další sousto připraveno. Prostě a jednoduše dítě má mít kontrolu nad jídlem, ať už je krmené jakkoli.

Každé zavádění příkrmů by mělo být „baby-led“!

Pak se také hodně mluví o svobodě. Pokud ale vaše 6 měsíční miminko nepostavíte před ledničku a nenecháte si jej vybrat cokoli z jakékoli přihrádky, pak je ta svoboda výběru naprosto stejná. Jednou se před dítě položí talíř s kuličkou z řepy, kterou dítě pomačká v ruce a začne se tím krmit. Nebo se před něj položí pyré z řepy a po lžičkách se jím krmí. Pokud mu to nechutná, kuličku už do pusy nedá, stejně tak ani nepřijme další lžičku. Ještě jsem neviděla, že by některý z rodičů běhal s jednou kuličkou za druhou různého druhu, ať si malý labužník vybere, na co má právě chuť. Žádné švédské stoly se u BLW nekonají.

No a nakonec  tu máme slova o přirozenosti, se kterými naprosto souhlasím. Děti chtějí jídlo vzít do rukou a krmit se samy. Plastová lžička je tím nejméně přirozeným artiklem celého krmení, avšak nedívala bych se na ni jako na překážku, ale jako pomocníka. Jak už jsem zmínila výše, pokud vaše dítě každý den neokusuje morkové kosti s masem (teď to trochu přeháním), ale dobře toleruje lžičky s pyréčkem, pak jsou lžičky a kombinace s jídlem do tlapky skvělá forma, jak zajistit příjem všech potřebných živin. Jídlo do tlapky rozvíjí motoriku dítěte a lžičky doplňují ve stravě obávané deficitní mikronutrienty.

 

 

Závěrem

Byla bych ráda, kdyby se k příkrmům přistupovalo s větší pohodou a klidem. Žádná vyhrocená tvrzení, ale individuální přístup, který je otevřený různým metodám či jeho kombinacím. Prostě vzít si z každého to nejlepší.

Prohlašovat že jedinou správnou a přirozenou cestou jsou příkrmy vedené BLW metodou, je zavádějící.  Velká spousta tvrzení na internetu je založena na vlastní zkušenosti a solidní data z výzkumu, která by tvrzení podpořila, zatím chybí.

Se základními myšlenkami BLW souhlasím, ale s menším dovětkem. Ano, děti by měly být kojeny co nejdéle. Ano, rodina má jíst pospolu.  A ano, bylo by skvělé nabízet jedno rodinné jídlo, avšak pozor by se mělo dát na doslazování a množství použité soli. Dítě by mělo mít možnost se krmit samo, jídlo do tlapky doporučuji všemi deseti. A ano, v každém případě bychom měli naslouchat jeho potřebám, ať už je to chuť k jídlu nebo jeho odmítnutí. Ve striktním zákazu použití mixovaných příkrmů a lžiček ale vidím nebezpečí v deficitu některých mikronutrientů. Nedostatek železa, ale třeba i dokosahexaenové kyseliny je pro mě tím nejpádnějším argumentem ke kombinaci obou metod minimálně v prvních měsících zavádění příkrmů.

 

 

BROWN, A. a M. D. LEE. Early influences on child satiety-responsiveness: the role of weaning style. Pediatric Obesity [online]. 2015, 10(1), 57-66 [cit. 2019-12-16]. DOI: 10.1111/j.2047-6310.2013.00207.x. ISSN 20476302. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.2047-6310.2013.00207.x

CAMERON, Sonya L, Rachael W TAYLOR a Anne-Louise M HEATH. Parent-led or baby-led? Associations between complementary feeding practices and health-related behaviours in a survey of New Zealand families. BMJ Open [online]. 2013, 3(12) [cit. 2019-12-12]. DOI: 10.1136/bmjopen-2013-003946. ISSN 2044-6055. Dostupné z: http://bmjopen.bmj.com/lookup/doi/10.1136/bmjopen-2013-003946

DANIELS, Lisa, Anne-Louise M. HEATH, Sheila M. WILLIAMS, et al. Baby-Led Introduction to SolidS (BLISS) study: a randomised controlled trial of a baby-led approach to complementary feeding. BMC Pediatrics [online]. 2015, 15(1) [cit. 2019-12-12]. DOI: 10.1186/s12887-015-0491-8. ISSN 1471-2431. Dostupné z: http://bmcpediatr.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12887-015-0491-8

FANGUPO, L. J., A.-L. M. HEATH, S. M. WILLIAMS, et al. A Baby-Led Approach to Eating Solids and Risk of Choking. PEDIATRICS [online]. 2016, 138(4), e20160772-e20160772 [cit. 2019-12-12]. DOI: 10.1542/peds.2016-0772. ISSN 0031-4005. Dostupné z: http://pediatrics.aappublications.org/cgi/doi/10.1542/peds.2016-0772

MORISON, Brittany J, Rachael W TAYLOR, Jillian J HASZARD, et al. How different are baby-led weaning and conventional complementary feeding? A cross-sectional study of infants aged 6–8 months. BMJ Open [online]. 2016, 6(5) [cit. 2019-12-13]. DOI: 10.1136/bmjopen-2015-010665. ISSN 2044-6055. Dostupné z: http://bmjopen.bmj.com/lookup/doi/10.1136/bmjopen-2015-010665

NORTHSTONE, K., P. EMMETT a F. NETHERSOLE. The effect of age of introduction to lumpy solids on foods eaten and reported feeding difficulties at 6 and 15 months. Journal of Human Nutrition and Dietetics [online]. 2001, 14(1), 43-54 [cit. 2019-12-12]. DOI: 10.1046/j.1365-277X.2001.00264.x. ISSN 0952-3871. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1046/j.1365-277X.2001.00264.x

Rapley G. Baby-led weaning: transitioning to solid foods at the baby’s own pace. Community Pract. 2011;84:20–3

TOWNSEND, Ellen a Nicola J PITCHFORD. Baby knows best? The impact of weaning style on food preferences and body mass index in early childhood in a case–controlled sample. BMJ Open [online]. 2012, 2(1) [cit. 2019-12-13]. DOI: 10.1136/bmjopen-2011-000298. ISSN 2044-6055. Dostupné z: http://bmjopen.bmj.com/lookup/doi/10.1136/bmjopen-2011-000298

WRIGHT, Charlotte M., Kirsty CAMERON, Maria TSIAKA a Kathryn N. PARKINSON. Is baby-led weaning feasible? When do babies first reach out for and eat finger foods? Maternal & Child Nutrition [online]. 2011, 7(1), 27-33 [cit. 2019-12-12]. DOI: 10.1111/j.1740-8709.2010.00274.x. ISSN 17408695. Dostupné z: http://doi.wiley.com/10.1111/j.1740-8709.2010.00274.x