Druhý díl seriálu o sezónních prací na Zélandu je tu. Tentokrát to bude mnohem pozitivnější, protože pokaždé, když si vzpomenu na tuto zkušenost, vybaví se mi skvělá atmosféra, fajn lidi a ještě lepší přístup k pracovníkům. Byl to taky čas, kdy jsem se nejvíc opálila. Na rozdíl od třešní nejste ukryti pod korunou stromu. Mezi řádky to dokáže pěkně pálit a tak jsem moje tělo zásobila vitaminem D v dávkách, o kterých nemělo ani potuchy (jako bych tušila, že se mám připravit na krušnou zimu ve Švédsku). Dneska se tedy podíváme na jednu Zélandskou vinici. Malou, ale zato biodynamickou.
Měla bych asi začít vysvětlením pojmu biodynamická, není to rozhodně něco, co bychom slýchali každý den. Na rozdíl od klasického bia je biodynamika ještě více striktnější a ve vztahu k půdě a révě „přírodnější“. Jak to vypadá v praxi? Jako hnojivo se používá klasický kompost (zkompostovaný hnůj). K tomu potřebujete pár kraviček, které vás budou zásobovat pořádnou dávkou lejn. Aby mělo lejno měla půda správné složení, krávy jsou živeny jen trávou nebo v případě této vinice listy z topolů, žádná krmiva. Když pak kravička skoná, všechno se využije. Pokud si dobře pamatuji, rohy a žaludky se pak použijí na speciální kultivaci půdy.
V létě se o plevel starají zaměstnanci, a to buď motyčkami nebo traktorem. V zimě se už tato práce nechává na ovcích. Ty se prohánějí mezi řádky a sežvejknou vše, co je potřeba. A nakonec se nesmí zapomenout na to nejdůležitější. Včelky Máji! Bez opylování by žádné dobré víno nevzniklo a tak není divu, že se hned vedle ohrad s kravami a ovcemi nacházelo hned několik úlů. Takhle vinice byla spíš jako jeden velká komplex, kde vše žije v krásné symbióze, a o tom ta biodinamika je.
Všimněte si ovcí a jejich freestylového oholení. Je to prý speciální druh, který se nemusí stříhat, vlna jim odpadává sama.
Když jsme se na tuto vinici přihlásili, neměla jsem ani páru, jaké štěstí máme. Už první den nám bylo jasné, že tohle bude naprosto jiná zkušenost než s třešněmi. Vedoucí se o nás zajímala, ptala se na naše cestování, na náš život. Snad ani nemusím zmiňovat, že nás nazývala jménem a ne číslem. Ráno jsme většinou dostali do rukou motyčky a šli okopávat řádky. Dopoledne a odpoledne se práce střídala podle vzrůstu révy. Někdy jsme zastřihovali, jindy proplétali. Když se objevily první hrozny, odstřihovaly se postranní nechtěné hrozny. A jak se blížil sběr, odstřihovaly se i celé hrozny, aby na jedné révě zůstal jen takový počet, který je schopna uživit. Prostě se procházíte mezi řádky a pěkně se pomazlíte s každým výhonkem 🙂 Každý pracovník má vždy přidělen jeden řádek a tak se můžete libovolně bavit nebo třeba poslouchat hudbu či audioknihy. Důležité je pracovat jakžtakž rychle a dělat svoji práci dobře. Co při tom děláte už bylo jedno a to bylo úžasný. Poznali jsme spoustu skvělých lidí různých profesí a národností. Motyčku do ruky dostali i „experti“ z Itálie, Německa či USA, kteří měli hlavně pomáhat s procesy po sklizni. Ale víte co, ten vztah k vínu si musíte vypěstovat nejen u sudů, ale i na vinici, takže expert neexpert, prostě kopal s námi.
Krotitel škůdců, ale nebojte, nic toxického. Je to jen postřik z pryskyřic a namletých skořápek.
I tady v Anglii vidím, jak skvělé dokáží být pátky, kdy se všichni zaměstnanci sejdeme u dortíků zadarmo a u jednoho stolu si můžeme popovídat s kolegy, kteří by za boha nevytáhli paty z laborky (ten dortík zadarmo je ale ven vyláká) . I na vinici nás obdarovávali něčím zadarmo a to pěkně utužovalo kolektiv. Skoro každý pátek jsme dostávali na závěr dne pár balení piv a brambůrků. Nikomu se z vinice nechtělo odjíždět, i když byl pátek a tak jsme všichni zůstali na další půl hodinku/hodinku ještě společně a povídali si. Bylo na stromech hodně meruněk? Na pauzu nám manažer přinesl celý košík, ať si vezmeme něco k svačině nebo na cestu. Jindy to byly cukety, špenát, broskve. Od své vedoucí jsem dostala i vajíčka, že jich má hodně. Jeden den se teploty pohybovaly tak nízko, že nám vedoucí přivezla pro každého polévku na zahřátí. Když tedy vidíte, že jim na vás záleží, že jim nejste lhostejní, rozhodně svoji práci neflákáte.
Samozřejmě že okopávání řádků není nejjednodušší prací, ale celkově musím říct, že to byla prostě pohodička. Na práci a čas strávený na této vinici budu vždy s úsměvem na tváři ráda vzpomínat. Práci na vinici tedy doporučuji všemi deseti!
Vaše Ell
Tohle zní naprosto fantasticky, už nějakou dobu hledám nějaké světlo na konci tunelu, co se Zélandu týče. Chystáme se tam s přítelem časem taky jet, a ze všech stávajících článků o různých sběrech na mě zatím padala spíš deprese. Nevadí mi makat, ale prakticky všude čtu o buzeraci, diskriminaci, o nespravedlnostech, které mě osobně celý život provázely v té či oné míře a prostě to nedávám dobře. Jít tedy za prací, kde vím dopředu, že to mám čekat, mi přijde těžko přenositelné přes srdce. Práce na téhle vinici ale zní jako něco, co bych dělala s maximální láskou a pečlivostí a na co bych se vážně dokázala vydat z posledního, ostatně zkušenosti s tvrdou prací a organizací sebe sama mám už hojné.
Akorát se bojím, aby to u tebe nebylo tak pozitivní hlavně proto, že Working Holiday, jestli to správně chápu, je práce přes agenturu. Tzn. že si asi nedovolují taková zvěrstva k lidem, protože spolupracují s agenturou a chtějí mít dobré ohlasy a vztahy, ale taky budou asi výluční pro tu agenturu ve hledání pracantů. Já nestuduju a bude mi letos v létě už 28, takže tyhle agenturní pobyty jsou pro mě pasé (jedinou možnost jsem viděla na Kanadě, tam mají nabídky i pro starší a nestudující, ale upřímně ta mě tak neláká, sním o Zélandu). Kdybys mohla poskytnout kontakt na tuhle konkrétní vinici (zanechám za sebou e-mail, jestli to nechceš psát tady), abych jim mohla napsat časem e-mail (ještě se nechystáme, ale do budoucna, abych věděla) a optat se, jestli je u nich nějaká možnost, i když bychom nebyli z agentury, byla bych ti neskonale vděčná 🙂 Právě jsi mi totiž dala pořádný kus naděje, že by to možná nakonec přece jenom nemusela být práce, při níž budu trpět neférovostí a egem lidí. Jak říkám, zní to jako pohádka, a pracovat mi vůbec nevadí. Už jsem si ale užila prací s idioty a nafoukanci a myslím, že je na čase jet někam, kde s námi budou zacházet jako s lidmi a kde na to bude možné vzpomínat takhle krásně pozitivně.
Ahoj Em. Jsem ráda, že alespoň tento článek trošku zvedl náladu a naděje :). Working Holiday je název viz, tedy jeden typ na který můžeš na Zéland vycestovat a pracovat. My jsme ani do Kanady a ani na Zéland vycestování a práci přes agentury neřešeli. Především na Nový Zéland pro sezónní práce je to zbytečné. Práci najdeš v pohodě, stačí se jen ptát a někdy být na správném místě ve správný čas (tím myslím hlavně před hlavní sezónou nebo v jejím plném proudu). Sama za sebe bych už znovu hledala práci jen na bio sadech. Samozřejmě, že záleží hodně na vedení a můžeš i tam natrefit na nabručený lidí. Ale už jen to, že se zde tolik nežene za kvantitou ale kvalitou, už něco říká, jak se k zaměstnancům budou chovat. Vinice, na které jsme pracovali se jmenovala Burn Cottage v Cromwellu. Bližší kontakt nemůžu poskytnout, protože manažer se kterým jsme práci řešili na vinici již nepracuje. Při našem odchodu se měnilo vedení, ale určitě to nebude zas takový rozdíl. Mrkni na jejich web. V oblasti Marlborough se najde také hodně organických vinic, mrkla bych i tam 🙂 stačí jen hledat. S věkem není problém, jak do Kanady, tak i na Zéland můžeš vycestovat do 30 (+něco) let. Tak se toho neboj a určitě tento rok zažádej 🙂 Kdybys měla jakýkoliv dotaz, klidně napiš.
Díky na stotisíckrát, takováhle informace určitě postačí, to už si najdu 🙂 Zéland právě plánujeme v příštích letech, přítel to chtěl zkusit ještě později, ale mně už právě na tu třicítku táhne a nechci to promeškat. Určitě jim napíšu, a kdyby nám to tam náhodou vyšlo, tak ti pošlu minimálně pořádný pugét 😀
Článok je fantastický. Z fotiek doslovne žiari pozitívna nálada. Mimochodom, dostala som nehorázne veľkú chuť na nefalšované nedozreté kyslé hrozno, ktoré asi nikto okrem mňa nemá rád (obviously). Mňam! Kika – Blog for smile
Diky moc 🙂 Divila by ses, ale uz jsem na jednoho cloveka, co jedl nezrale hrozny, po kterych se mi krivil oblicej, narazila 🙂
Ahoj, můžu se zeptat, na které vinici jste pracovali? 🙂 Jinak díky za pěkný článek 😉
Bylo to Burn Cottage Vineyard v Cromwellu a já ho vřele doporučuji (ale zkušenost je dva roky zpět)