Do třetice všeho dobrého tu máme poslední sezónní práci, se kterou jsme při našem pobytu na Zélandu měli tu čest. Sběr kiwi se už pěkně pronese a tak na tuto zkušenost budou nejvíce vzpomínat moje záda a trapézy. I když to byla pěkná fuška, stejně jako na práci na vinici, i na práci na kiwi sadech budeme rádi vzpomínat. Pojďme se teď tedy na chvíli přemístit do největší sadařské oblasti Nového Zélandu, na Severní ostrov do Te Puke.

untitled_140407_001

Zaměstnáni jsem tentokrát byli pod organickým sadem v Te Puke. Sběr zde probíhá podle počasí od dubna do konce května. Pokud míříte za prací právě sem, vyplatí se kontaktovat některé sady už v lednu, případně ke konci března. Koncem března a v dubnu to tu opravdu ožívá. To se samozřejmě odráží na dostupnosti ubytování. V okolí Te Puke se místo pro baráček na kolečkách nehledá jednoduše a úroveň kempů také není zrovna bůh ví jak okouzlující. Pokud získáte pracovní nabídku ještě před sezónou, doporučuji se zaměstnavatele zeptat i na možnost ubytování.

untitled_140427_017

Jestli chcete mít vypracovaná ramena a ruce, pak kiwi sady jsou velmi dobrou posilovnou. Nejen že máte ruce po osm hodin nad hlavou, na ramenou máte zavěšený pytel s 20 kily, které pak musíte každých pár minut zvednout k vysypání. Na rozdíl od třešní je to naprosto jiný level zátěže. Tempo je šílené. Každou sekundu seberete 4 kiwi plody a na konci dne v deseti lidech máte kolem 50 tun. Celý den pak děláte to samé. Naplníte bag a pak vysypete. A furt dokola po celých osm hodin. Plody se sklízí s určitou cukernatostí, pro přímou konzumaci je to ale nedozrálé. Ty plody, které jsou zralé, jsou měkké a proto se nesklízí. Mohly by se snadno rozmáčknout, chytnout plíseň a nakazit ostatní v bednách. Takové měkkoty můžete sníst a to je to nejlepší, co vás může potkat. Zralé kiwi přímo ze stromu. MŇAM!! To je naprosté blaho, na které narazíte jen na sadu. A to nemluvím jen o tom zeleném kiwi, zlaté kiwi je snad ještě větší lahoda. Zlaté kiwi má i jinou slupku, bez chloupků a mnohem líp se to jí. To není jako s třešněmi, které jenom šoupnete do pusy. Tady se musíte nějak prokousat slupkou a nůž ani lžičku po ruce nemáte. Teda pokud to nejíte i se slupkou .. jop, i pár jedinců, co to snědli jak jablko jsme potkali. Pak to taky teče všude kolem pusy, ale stojí to za to! V obchodech mi ale kiwi nepřišlo chutí nijak zvlášť jiné. S porovnáním s tím, co je k dostání v ČR se plody lišily hlavně velikostí. Do Evropy to dotáhnou očividně dotáhnou jen ti menší jedinci.

untitled_140427_002

I když jsme pracovali pro jeden organicky sad, spousty dnů jsme trávili na sadech jiných, které si naší skupinu pronajali ke sklizni. Opět se nejednalo o tradiční přístup. Placeno jsme dostávali za hodinu. To má samozřejmě své výhody i nevýhody. Někteří by namítli, že si nemůžete vydělat tolik, jako na jiných sadech, kde jedete jak splašený turbíny a moc vděku se nedočkáte. Na většině sadů se počítá a platí nasbírané množství ve skupinách a pak se peníze rozdělí. To samozřejmě znamená, že se to pěkně vytřídí na pomalé sběrače a ty rychlé.  Mezi sebou se zrovna v lásce nemají a tak ti rychlejší buzerují ty pomalejší, aby přidali. Na kiwi sběru si můžete pěkně vydělat a nebo taky ne. Ať už dřete sebevíc, jestli jste ve špatné skupině, budete mít smůlu. Na pár dnů jsme si vyzkoušeli pracovat v tomto prostředí, když jsme jeli do vedlejšího sadu vypomoci se sběrem. Tam jsem se ujistila, že nesbírám o nic pomaleji než někteří lepší kluci (samozřejmě tam byla i super turba, se kterými se nedá srovnávat, hold ta výhodu, že mají velké dlaně a můžou česat kiwi ne po dvou, ale po třech, se nezapře). Ve výsledku, si ta skupinka vydělala nepatrně víc než my s fixním platem, ale rozhodně bych pro těch několik dolarů nemělnila. Měli jsme super vedoucího, při česání jsme neustále něco probírali a bavili se. Peníze jsme měli jistý, na tempu nepolevovali, ale když jste zrovna neměli svůj den, nikdo za námi nestál a neotravoval.

Naprosto ojedinělým úkazem byly svačinky zdarma. Kiwi se češe na podzim, kdy můžou být ještě jakžtakž přívětivé teploty, ale taky pěkná zima. No a řekněte, nepotěšilo by vás, kdyby na vás po dvou hodinách sběru s promrzlými prsty čekal teplý čaj, domácí sušenky a krekry? Byla to taková drobnost, která zahřeje na srdci. Majitelé sadu byli ti nejpřátelštější lidé, které jsme kdy potkali. Hned po našem příjezdu nás spolu s dalšími Čechy pozvali na večeři, kterou jsme si zopakovali ještě dvakrát během našeho pobytu. Kdykoliv jsme něco potřebovali, byli tam pro nás. Takhle nám zajistili opraváře na auto a ubytování.

untitled_140407_010

Nakonec musím i zmínit zakončení sezóny. To se oslavilo velkolepě. Nemusím zmiňovat kvanta alkoholu, ale o čem se musím zmínit je tradiční příprava pokrmů Hangi. Na dno zemních pecí se vyskládají rozpálené kameny vyvřelých hornin a na ně pak koš s masem a kořenovou zeleninou. Vše se zasype půdou a ponechá dusit a udit. Po několika hodinách se koš vyjme ze země, jídlo se pouze dochutí solí a pepřem a vše je připravené pro podávání. Byla to bašta!

untitled_140606_036untitled_140606_044untitled_140606_087untitled_140606_089

Z česání kiwi mě příšerně bolely záda, ale kdybych měla jet na Zéland znovu, zase se budu opakovat, ale česala bych znovu. Třešně fyzicky tak náročné nebyly, ale zato dokázali člověka pořádně vystresovat. Když jsem se naprosto hotová dovalila do postele (rozuměj na zadní sedačku auta :D) a konečně ulehla k spánku, hádejte o čem se mi zdálo. O tom jak češu třešně. Matěj česal v noci taky, naši sousedi česali s námi, všichni jsme byli na dobrovolné noční službě v našich snech. Ráno se probudili a jeli česat znovu, to už ale skutečně.  O kiwi se mi zdálo jen jednou. Samozřejmě vítězem je vinice, ale každá práce má své mouchy a každému může sedět něco jiného.

Tak taková je naše zkušenost se sběrem a sezónní prací na Novém Zélandu. Doufám, že to mnohým z vás pomohlo si udělat lepší představu o realitě a především ceně. Teď nemyslím jen finanční odměnu, ale spíš tu námahu a dřinu, která s tím jde ruku v ruce. Pokud mátě také zkušenosti se sběrem, určitě zanechte komentář. Nejen mě, ale i další čtenáře bude zajímat i váš názor.

Vaše Ell