Asi nikoho z vás nepřekvapí, že ze strany odborníků převažuje stále negativní vztah k alternativním cestám ve výživě. Vegetariánství ze všech těch směrů asi nejméně vybočuje standardu „všežravců“, a proto je v tuto chvíli nejlépe tolerováno a chápáno. S dalšími dietami, jako je veganství, vitariánství (zastánci raw stravy) či makrobiotiky to už tak růžové není. Čím větší restrikce, tím více obav z rizik nutriční insuficience, tedy že po výživové stránce budeme nějak strádat. Za poslední půlrok jsem měla možnost navštívit tři akce, kde se alternativní směry ve výživě přednášely a zároveň se hodně mluvilo o jejich zařazování u dětí. Téma je to docela výbušné a často vede jen ke střetu dvou tvrdohlavých skupin. Pojďme se tedy podívat na to, jaké jsou na tyto směry názory odborného publika a čím nejčastěji obě strany argumentují.

Můžou, ale nemusí uspokojit naše potřeby!

U zastánců všelijakých diet mě vždycky baví, jak se ohánějí různými institucemi. Začátky prezentací vypadají velice podobně: úryvky citací autorit, které tvrdí, že ten a ten výživový směr MŮŽE! zajistit nutriční potřeby jedince. Většinou je nám předložen list informací a interpretací, které potvrzují jejich názor, ale ty, které jsou v rozporu tak nějak chybí. Třeba u takového veganství budete obeznámeni s postoji organizací Kanadských dietologů, Britské státní zdravotnické služby nebo Australské dietetické asociace. Stanoviska tuzemské nebo americké pediatrické obce a doporučení WHO tu ale nenajdete, ty mají k extrémnějším restriktivním dietám přísnější postoj. U dětí pak třeba WHO jasně vzkazuje, že v období do konce 2. roku života diety rozhodně nedoporučují z možného rizika malnutrice (tedy nedostatečného příjmu živin) a růstové a psychomotorické retardace.

Jak si to tedy máme přebrat? Některé organizace přiznávají, že tyto výživové směry u dospělých jedinců za správného vedení MŮŽOU pokrýt potřeby jedince. Už podruhé jsem tu zdůraznila slovo můžou, to aby vám bylo jasné, že také nemusí. Stejně tak může a nemusí pokrýt nutriční potřeby doporučovaná strava všežravců. Prostě a jednoduše vždy záleží, jaké potraviny do jídelníčku zařadíme a jak často! Vegetariánem byste se mohli prohlásit, kdybyste se ládovali jen smažákem, hranclema a brambůrkami, což má k správnému stravování daleko.

Nepochopení ze strany zdravotníků

Asi nemusím opakovat, že u dospělých jedinců se přechází k alternativní výživě z různých důvodů. Ať už je to z jakéhokoli důvodu, my bychom takováto rozhodnutí měli pochopit. Tohle je problém číslo jedna, na který je velmi často poukazováno. Pokud se na vás někdo obrátí jako na odborníka a jediné s čím vy jako odborník přijdete je odrazování, snůška nadávek a zpochybňování jeho důvodů, tak mi věřte, že tenhle člověk na vaše dveře už znovu nezaklepe. Naopak, obrátí se na někoho, komu odborné vzdělání třeba chybí, plete si slinivku se slezinou a výsledný jídelníček může být naprosto nevhodný. Na druhou stranu, co je pro něj důležitější, najde u něj pochopení, zájem a podporu. Bohužel tento scénář není na půdě zdravotnictví nijak neobvyklý. Není tedy divu, že někteří volbu svého stravování před zdravotníky tají, což může být velký problém právě u rodičů dětí.  Z odborného hlediska bychom tedy u dospělých jedinců měli jejich rozhodnutí přijmout jako fakt, zaměřit se na všechny možná rizika a případně ho nasměrovat k jinému odborníkovi.

U dané osoby by se mělo zhodnotit, jak jednotlivé restrikce a skladba jídelníčku ovlivňuje příjem všech živin (bílkovin, tuků, sacharidů, vitaminů a minerálních látek). Nejčastěji se tak řeší rizika spojená s bílkovinami, nenasycenými mastnými kyselinami, nedostatkem vitaminu B12, železa, vitaminu D, selenu a zinku. Nechci tady rozebírat jednotlivé deficitní látky a jejich vliv na naše zdraví, spíš se pojďme podívat na to, s čím se bojuje po změně jídelníčku. Tohle jsou důvody, proč někteří odborníci zůstávají negativní k těmto směrům i za předpokladu správně sestaveného jídelníčku.

Čím se často argumentuje

Ano, u alternativních diet se využívá naprosto úžasného spektra rostlinných surovin. Nahrazují se ale živočišné produkty, které jsou bohatší na energii a objem stravy se musí navýšit, aby se pokryl třeba už jen takový dostatečný příjem energie. S čím souvisí nárůst rostlinných produktů v našem jídelníčku?

• Dostupnost mikronutrientů

S vysokým příjmem rostlinné stravy konzumujeme i celkem významné množství tzv. antinutričních látek. Tyto látky snižují výživovou hodnotu potravin. Co si pod tím představit? Třeba taková kyselina fytová patří mezi tyto látky, je přítomná v obilovinách nebo v luštěninách a brání absorpci železa, zinku nebo vápníku. Na papíře může tedy jídelníček vypadat uspokojivě, ale jak jsou látky dostupné našemu tělu, jak spolu reagují a jak jsou využitelné, tak to už je jiná otázka.

• Strumigeny a fytoestrogeny

K antinutričním látkám patří i strumigeny, tedy látky snižující funkci štítné žlázy. Strumigeny jsou často v argumentaci v boji s nadužíváním produktů sóji (tofu a sojové mléko). Přítomny jsou ale také v zelenině jako je kapusta, zelí nebo tuřín. U sóji jsou také ve větším množství fytoestrogeny, tedy látky, které do jisté míry nahrazují účinek ženských pohlavních hormonů. V diskuzích proto i často byla zmíněna spojitost fytoestrogenů s větším poprsí u mužů nebo poruchou rytmu menstruačního cyklu u žen.

• Plísně

Obsah antinutričních látek se v různých výživových směrech řeší máčením, klíčením nebo fermentací. Klíčení v domácím prostředí může být zdrojem mikrobiologického rizika. Klíčí se totiž při vysoké vlhkosti a teplotě 21-27°C za přístupu vzduchu, a co si budeme povídat, takové podmínky nejsou ideální jen pro klíčky, ale především i pro plísně.

Veganská a vitariánská strava je bohatá na ořechy, čímž do těla můžeme dostávat i vyšší množství aflatoxinů. Mluvíme o toxické látce produkované asi tou nejnebezpečnější plísní Aspergillus. Na trhu je jejich výskyt přísně sledován, ale doma si trošku toho aflatoxínku můžeme klidně vypěstovat levou zadní špatným skladováním a sušením.

(Jen pro info – kdybyste měli doma ořechy napadené plísní, tak rovnou vyhodit. Žádné že to třeba hodíte do bábovky nebo do pečiva, že se to jako zabije teplotou. Produkty plísní jsou bohužel celkem odolné vůči vysokým teplotám)

• Prášky na talíři

Čeho nelze dosáhnout stravou, to se nahradí suplementy. Čím víc potravinových komodit vyřadíme, tím spíš musíme sáhnout po doplňcích stravy. Tím bych se ladně přesunula k dětem. Především u dětí je k zamyšlení, jestli podstrkováním různých tabletek nevychováváme novodobou generaci polykačů prášků.  Když jsou děti od mládí učeny k řešení problému spolknutím jedné tobolky vitaminu, nebudou v tom pokračovat při řešení akutnějších problémů? Víte jak, tohle zaženu tu jedním Ibalginem, tohle zas Paralenem…

• Nižší růstová rychlost

Alternativní způsoby výživy mohou nejvíce ohrozit organismus, který roste. Z hlediska věkového se jedná především o děti a adolescenty. Velká část odborné obce proto nedoporučuje žádnou z forem alternativního stravování u dětí, tak i u těhotných. Nedostatek živin se projevuje zpomaleným růstem, pomalým vývinem kosterního svalstva případně i častějším výskytem zánětů a infekcí.

Pokud i přes tato doporučení se rodiče rozhodnou stravovat děti striktnějšími dietami, u kojenců a batolat se jako alternativní forma mléka nabízí formule ze sóji. Její výroba zohledňuje biologickou kvalitu bílkoviny a je dále fortifikována. Taková ta domácí výroba rostlinných „mlék“ se pro obsah antinutričních látek nedoporučuje.

• Kapacita žaludku vs objem stravy

Čím víc nahrazujeme živočišné produkty rostlinnými, tím víc vzrůstá objem stravy. Děti s menší kapacitou žaludku ale mají problém doporučený větší objem stravy pojmout. Navíc vzhledem k objemné stravě dochází k navození pocitu sytosti dřív, než je dosažen dostatečný příjem energie.  S velkým objemem stravy rostlinného původu také souvisí velké množství  vlákniny, který může zatěžovat dětský trávicí trakt.

Jsou tyto diety snad zdravější?

Rodiče vegani často tvrdí, že není nejtěžší zajištění vyvážené stravy, ale neustálý nátlak neinformovaného okolí, které je přesvědčeno, že svému dítěti škodí. Chápu, že boj proti protichůdnému názoru není nejlehčí, ale jak jsem výše naznačila, sestavit vyvážený jídelníček, který by uspokojil nejen výživářské tabulky, ale i naše tělo, není opravdu nejjednodušší. Navíc je podle mě chybné obhajovat volbu diet pro své děti, jako tu zdravější variantu. K tomu zatím žádné evidence nikde nenajdeme. Tvrzení, že taková dieta může být dostatečná, mě dostatečně nepřesvědčuje k tomu, abych ji u dětí vítala s otevřenou náručí. Mimo vegetariánství bych žádnou z forem těchto diet u dětí nedoporučovala.

Na druhou stranu se může zdát, že my, rodiče všežravci, snad umíme zajistit správnou vyváženou stravu dítěte jen proto, že se nevyhraňujeme k žádné komoditě potravin. Jistě že ne. Kolem sebe často vidím děcka vyrůstající na bonbónech nebo párkách a brambůrkách (nežiju v bublině zdravě se stravujících rodičů, nýbrž na vesnici, kde je ten vzorek příkladů velice pestrý). Tyhle děti s růstem problém nemají, naopak, u takové stravy se řeší opačné problémy spojené s přebytkem energie v podobě obezity. Tahle strava naprosto postrádá zeleninu a ovoce, žádné zajímavé pojmenování taková dieta však nenese a proto se takový rodiče nikam neškatulkují jako alternativci.

Abych to tedy shrnula, každá strava má svá úskalí a ano, čím víc omezení, tím víc rizik. Proto bych apelovala na všechny k větší sebereflexi. To, že jíme, nás nedělá odborníky přes výživu. Zamysleme se nad tím, kde má naše strava rezervy a na co bychom se měly zaměřit. Nechme si poradit. No a v neposlední řadě se o tom nebojme mluvit, jak s odborníky, tak mezi sebou 🙂

Vaše Ell