Možnost pozorovat velryby se nám naskytla už při naší cestě na Island. Tady jsme se s Matějem naprosto jednotně shodli, že pozorovat ploutve nad hladinou nás nijak neláká. Ale… Když jsem vymýšlela program pro naše cestování po Vancouver Island s mamkou, která nás přijela do Kanady navštívit s jejím přítelem, nedalo se pozorování velryb už nijak vyhnout. Pro oblast Tofino je to typická aktivita, stejně jako surfování, a vzhledem k tomu, že to není žádná náročná fyzická aktivita a mamka už jen tak takovou příležitost k pozorování velryb mít nebude, zabookovala jsem čtyři místa na lodi. Mé očekávání byla absolutně minimální, spíš vůbec žádné. Ovšem asi se na nás usmálo štěstí a měli jsme možnost vidět něco neuvěřitelného. Nevím, zda to půjde vůbec popsat slovy, ale na tyhle „ploutve nad hladinou“ jen tak nezapomeneme.

Upozornění! – komu nedělá dobře dívat se na krev, ať si při čtení článku raději sedne 🙂

Začalo to naprosto nevinně. Naše trysková loď nás během několika minut přemístila o pár desítek kilometrů od našeho výchozího místa dál a byl to hukot.  Po čtvrt hodince, co jsme nedočkavě vyhlíželi jakékoliv známky života pod hladinou oceánu, jsem se smířila s tím , že ta rychlo jízda bude asi jediným zážitkem dne. Vzali nás tak alespoň ke skaliskám, kde byl k vidění orel, já však viděla jen čmouhu, co připomínala ptáka. I můj teleskopický objektiv mě ujistil jen v tom, že je to opravdu pták. Zkusili jsme se zeptat i místních rybářů, zda nenarazili po cestě alespoň na jednoho ubožáka a bez úspěchu jsme ještě popojeli o kousek dál. Teď nechci dramatizovat, ale opravdu jsme se už skoro otáčeli a vraceli zpět, když v tom jsme spatřili, jak cosi z podhladiny funí vodu ven. Popojeli jsme blíž a zjistili, že to nebude jen jedna velryba, že těch vodotrysků je k vidění víc. Napočítali jsme sedm kosatek, které si užívaly odpoledního dýchánku  u pobřeží národního parku Pacific Rim. Hodně zajímavě se motaly v kruhu a připomínalo to nějakou hru, když v tom jedna kosatka čumákem vyhodila něco do vzduchu. Byl to lachtan. Že by si s ním jen tak pohrávaly? Moje mamka je trochu krátkozraká a i s brýlemi nějak nemohla identifikovat, co to zrovna plave po hladině. Ne e mami, to nebyl provaz, do kterého se snad lachtan zamotal.. bohužel to byly jeho střeva. Na hladině se vytvořil krvavý flek a my tak přihlíželi hostině kosatek. Na odpoledním menu byl jeden krásný lachtan, který před chvílí lítal vzduchem a teď po něm zbyl už jen krvavý flek. Ten byl za pár minut pryč, stejně jako kosatky.

Tohle by mi naprosto stačilo a měla bych zážitek na celý život. Jenže jen co jsme se rozjeli, začala jsem pozorovat velký černý flek vedle lodi, který se pohyboval stejnou rychlostí. A pomalu se zvětšoval a blížil se k hladině. Jedna kosatka si to namířila přímo k naší lodi společně s jejím mládětem a vynořila se v bezprostřední blízkosti. Co se odehrávalo v mé hlavě? Za prvé jsem nadávala, že jsou až mooooc blízko, že se do toho teleobjektivu prostě nevejdou a na výměnu objektivu není čas. Za druhé, jsem byla posraná strachy, protože ta kosatka byla SAKRA velká. S vyděšením jsem pozorovala tmavobílý flek, jak se pravidelně vynořuje vedle lodi a snažila se přijít na to, zda jsem někdy slyšela o nějakém útoku kosatky na loď nebo zda by tu loď dokázala převrhnout . A neublížila by si při tom? Naštěstí se mi odpovědi nedostalo a kosatky zmizely v nedohlednu. Vidět tuhle masu pár metrů od nás bylo ještě víc fascinující než přihlížet jatkám, které tomu předcházely. Měla jsem pocit, že kdybych se naváhla z lodi, mohla bych se kosatky klidně dotknout.

Po cestě jsme ještě narazili na velrybu šedou, která může mít klidně až 10 metrů. Ta naštěstí byla dostatečně daleko a já se už s normálním tepem mohla vrátit zpátky do přístavu. Tak takové bylo naše pozorování velryb 🙂

Vaše Ell