Před odjezdem do Švédska se mě každý ptal, zda se mi do té jejich potemnělé zimy vůbec chce. Mně tohle ale vůbec nedělalo starosti. Tak tam mají o dvě hodinky míň denního světla no, to zas tak hrozný nebude. Přeci jen nebudu někde za polárním kruhem, kde bych se sluníčka v zimě jen tak nedovolala. Ty výhrůžky o zimě ale nepřestávaly a z úst Švédů mě to začalo už trochu děsit 😀 To bylo furt jedno Winter is coming za druhým, což mi ale přišlo vtipný a ráda jsem to začala používat taky (jsem velký fanda Game of Thrones). Tak jak se mi to švédské temno líbilo?
Napovím vám, že moje přestěhování do UK s tím má hodně společného! 😀 Ta zima byla děs, ale hrálo v tom více faktorů. Minulý listopad byl měsícem s nejméně slunnými dny za posledních padesát (sto?) let, tedy alespoň pro Stockholm. To bylo na rozjezd velice krušné. Dny se rychle krátily a venku bylo jen zataženo, šedivo, blátivo, prostě hnusně. Párkrát napadnul sníh, který to trochu rozzářil, ale všechno rychle roztálo. Den probíhal následovně: V devět se vypravíte do školy, pokud je zataženo je polotemno, pokud je jasno, všimněte si, že asi vychází sluníčko. V jedenáct to pořád ještě vypadá, že ten východ slunce ještě neskončil, nahoru se to sluníčko škrábe sakra pomalu. Ve dvanáct začínáte přemýšlet, jestli je to ještě pořád východ slunce nebo jestli je to už západ slunce. Slunce je už konečně nad horizontem lesa, ale výš se už nedostane (je to v porovnání výška slunce v půl desáté ráno u nás v ČR). Ve dvě hodiny už je po show a ve tři tma jak v pytli.
To že je den kratší bych ještě nějak přežila, ale že za celý měsíc nevidíte sluníčko a když už, tak je tak nízko, že nemá žádnou sílu, to bylo těžký. Na jaře jsem měla jasno, že takovou zimu už znova mít nechci, že Švédsko není nic pro mě. Ostatním švédským spolužákům to bylo hrozně líto, že zrovna tahle zima byla naprostý děs a že nás to všechny odradí se sem znovu vrátit. Teď ale zjišťuji, že je spousty věcí, které by mě přiměly vrátit se zpátky. Možná jsem to už vytěsnila z paměti nebo naopak jsem si víc utřídila své priority. To, že chytnete depku (možná i dvě) během zimních měsíců, by už byla jen taková drobná chybička na celém tom životě tam. Jedna výhoda těch super krátkých dnů ale přeci jen je. Na večerní focení můžete vyrazit už odpoledne 🙂
Vaše Ell
P.S. na závěr ještě jeden vtípek, který je naprosto trefný a který naprosto vystihoval minulou nekonečnou zimu, kdy jsme marně vyhlíželi jaro.
