Je tomu přesně rok, co jsem zavítala do země masových kuliček, do země Ikei a skupiny ABBY. Je tomu rok, co jsem se vydala na sever do hlavní metropole Švédska, kde zima dokáže být nepředstavitelně potemnělá.  9 měsíců strávených v tomto městě a já stále nevím, zda bych si zde dokázala představit žít. Jedno však vím určitě, Stockholm měl osobitou atmosféru a panovala zde „severská pohodička“.

Stockholm Stockholm

Vždy se mi vybaví dvě vzpomínky. Jak se procházím po nábřeží a lidé sedí na zahrádkách, nastavují tváře slunci a popíjejí kávu či víno. Starší lidé využívají příležitosti procházky za krásného počasí a tak se svými přáteli a  walkingovými holemi berou parky a nábřeží útokem. Kdykoliv svítí sluníčko, všechno kolem ožívá.  Především v zimě je těch slunných dní nedostatek a když už ve tři hodiny odpoledne město upadá do tmy, místní kavárny vás lákají zajít se ohřát dovnitř.  Neodmyslitelnou součástí té pohodičky je totiž čas na kávu, což je ve švédštině FIKA.  Švédové jsou proslulí konzumenti kávy a tak není divu, že kavárny praskají ve švech. Na kávu je čas kdekoliv a kdykoliv, to jsem poznala i ve škole, kde jsme měli pauzu na kafe skoro každou hodinu.

Stockholm Stockholm Stockholm untitled_140907_023

A co by to bylo za pohodu, kdyby v ní byl prostor pro stress. Tomu se zde vyhýbá velkým obloukem. Na pokladně se vám nestane, že by vám pás začal ládovat cizí potraviny, protože ty vaše jste ještě nestihli sklidit do tašek a prodavačce došla trpělivost. Při vystupování z autobusu vás řidič nepřivře do dveří, aby vám dal jasně najevo, že už chce vyrazit a nikdo nahlas nevzdychá, aby projevil, že vám to prostě trvá. V Čechách se zvedám ze sedačky ještě než autobus zastaví, abych mohla hned vystoupit a tak po cestě ke dveřím vrávorám a padám na lidi jak autobus brzdí, ale u dveří jsem včas a nezdržuju. Tady se zvednete ze sedačky  až autobus zastaví a pak se pomalu doplazíte ke dveřím a nikoho tím nezdržujete a nevytáčíte. A ještě jeden případ, který se mi vybaví a moooc se mi zamlouval. Taky se vám stává, že když přijdete na nějaký úřad, tak nejdřív tupě zíráte na ten mačkací přístroj, nevíte co si pod těmi hesly představit a tak prostě něco zmáčknete? Mě se většinou stane, že mě pak někdo na přepážce seřve, že jsem to smáčkla blbě nebo že jsem zapomněla vyplnit nějaké papíry, což jsem měla samozřejmě vědět a tak jdu zpátky mačkat nebo vyplňovat. Tady mě na úřadě přivítala paní, která stála vedle toho přístroje, zmáčkla za mě potřebný čudlík, pak mě zavedla k formulářům a požádala mě o jejich vyplnění a poprosila mě, abych měla strpení, že budu čekat přibližně 20 minut. A výsledek? Všechno jsem měla správně a ještě jsem odcházela s úsměvem, jak hezky se ke mě chovali. Možná jsem měla jen štěstí a třeba to na jiných úřadech takhle nefunguje, ale … Můj první den a moje první kupování jízdenky u automatu, chvilku na to zírám a do sekundy je u mě opět nějaká osoba, která je pověřena poradit cestujícím, co v automatu zmáčknout. Jízdenku jsem měla hned a celou cestu jsem nemusela myslet na to, jestli jsem to nakonec koupila dobře. To už zas taková náhoda nebyla, protože jsem je na hlavním nádraží potkávala pravidelně 🙂

Stockholm Stockholm Stockholm Stockholm

Celkový životní styl ve Švédsku a přístup k lidem mě zde nadchnul.  To proč bych ale váhala se stěhováním do Švédska na trvalo je především ta potemnělá zima, která mi přišla  nekonečná. Ale o tom zase někdy jindy.

Vaše Ell