V pátek se chystám na pár dnů domů a už se nemůžu dočkat. Samozřejmě, že se nemůžu dočkat Matěje, ale poslední dobou se mi skoro i zdá o jídle, takže jedna věc, která je hned těsně za manželem je právě jídlo. To je to, co na cestách miluju, když se na pár dnů vrátíte domů a všichni vás chtějí vidět a vykrmit. Nebo spíš, že mě chtějí vidět a já jim nařídím mě vykrmit. A to by nebyl správný výživář, který by se v Anglii neládoval samou zdravou stravou a doma si neobjednal prasečiny. Na menu mám řízky a klobásky, jednu klasiku v podobě svíčkové a spousty buchet a chleba. To bude žranice. Druhá věc, na kterou se moc těším, je knížka, kterou snad v letadle a autobuse dočtu. Tohle je také jeden z důvodů, proč vás tady mírně zanedbávám. Místo abych sedla za počítač a sepsala pár novinek nebo příběhů z minulých cest (když teď nějakou dobu ležím v posteli jak pecivál), zalehnu zpátky do postele a čtu. Ty severské detektivky jsou pěkný mrchy a nedají vám pokoj, dokud to nedočtete. Dneska to tedy bude spíš taková knižní rekapitulace než cestovatelský průvodce.

Hrdina se prochází po nábřeží Djurgarden, projíždí ulicemi Södermalm, setkává se s hrdinkou u T-Centralen… Když někde strávíte skoro rok života, čtení knih z míst, kde jste se i vy sami procházeli nabere úplně jiný punc. Asi žádná kniha nedokáže tak dokonale popsat, co jste na vlastní oči viděli a zažili. Je to také jeden z důvodů, proč se mi knížky odehrávající se ve švédské metropoli a venkově zalíbily. Najednou to celé vidíte úplně přesně před očima.

Jako první tu máme audioknihu, kterou jsem si pouštěla při cestě do práce. Cesta mi zabrala dobrých 30 minut, takže knížka byla za dva týdny poslechnuta. Co se však nepovoluje, je se zamyslet nad něčím jiným než nad příběhem, který zrovna posloucháte. Nejlepší je nemyslet vůbec a jen poslouchat. Chvilka nepozornosti, a dějem jste už úplně někde jinde a vy naprosto zmatení. Řeč je o knížce Analfabetka, která uměla počítat. Člověk má pocit, že u této audioknihy se tolik slov snad ani nedá pojmout. Já jsem si v polovině musela udělat od poslouchání pauzu, protože toho bylo na můj mozek asi až moc :D. Knížka se z větší části odehrává ve Švédsku a určitě to bude i jeden z důvodů, proč se mi líbila. Místa, fakta, osobnosti, mohla jsem si přestavit konkrétní věci, které znám a zase se tam vrátit, i když jsem v Anglii. Pokud jste četli Stoletého staříka a knížka se vám líbila, ani u Analfabetky nebudete zklamaní. Zklamáni budou ti, kteří čekají něco úplně odlišného. Postupně vás opět začne štvát jak se všechno spikne proti hlavním hrdinům a vy se jen modlíte, aby autor s těmi absurditami už skončil a vše se konečně uzavřelo. Namluvení audioknihy s příjemným hlasem Martina Stránského je pořádná smršť a rychlotempo, které ale k této knížce prostě patří. Za mě dobrý.

Další tedy máme severské detektivky. Kniha Plavec se z části také odehrává ve Švédsku a opět to krásně vykresluje krajinu a atmosféru této země. Mnohem víc se mi ale líbilo, že se konečně jedná o detektivku, která se pod moji ruku v poslední době ne a ne dostat. Už od mala jsem hltala detektivky od Agathy Christie a nechtěla být nikým jiným než Herculem Poirotem. Hrála jsem si na detektiva a vytvořila si svoji imaginární detektivní kancelář ElaLupa (ta originalita z toho vyloženě srší :D). Pomatuju si, jak jsem vyrobila i vizitky a pak je strkala lidem do schránek u nás v ulici. Víte co, kdyby se náhodou ztratila nějaká slepice či pivo z basy, aby věděli koho povolat. Pak přišly Záhady kriminalistiky, Vraždy v Midsomeru a knížky vystřídala televize. No a vidíte to, bude to už pár let a já jsem žádnou detektivku ani neotevřela. Místo toho jsem dávala přednost beletrii, fantasy a dokonce se do mé sbírky zařadilo i pár dívčích cajdáků (na což nejsem vůbec pyšná, ale pro zlepšení angličtiny se to jednoduché čtení docela hodilo). Plavec má spád, dobře se čte, ale rozhodně mě nenapnul tak jako Sněhulák, kterého čtu právě teď. Sněhulák je pro mě naprostá trefa do černého. Dějem se drží ve Skandinávii, ale místo Švédska tu máme tentokrát Norsko. Tu čest podívat se do Norska jsem ještě neměla, ale tady je to úplně jedno. Po přečtení kapitoly se bojím podívat z okna, abych tam neviděla tři sněhové koule s mrkví místo nosu. Kdyby byl prosinec a já bych se vracela ulicemi bez osvětlení, jako tomu tak bylo, asi bych si tentokrát ukákla strachy. A tak se bojím číst dál a zároveň se nemůžu dočkat, až dokončím další kapitolu.

Nakonec ještě zmíním další audioknihu, která probudí cestovatelského ducha a možná i motivaci se svými sny něco dělat. Audiokniha je krásně namluvena a tak mi připomněla, jak Vašík ve filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku poslouchá v rádiu příběhy z Himalájí, do toho obálel řízky a máchal to v mouce a vajíčku s myšlenkami v horách. Taky mi to připomnělo, jak jsem jako malá poslouchala rádio s pohádkami před spaním. Tahle audioknížka vás uvede do cestovatelského snu, pohádky, kde pasete ovce po španělských pastvinách, nebo kdy putujete s karavanou skrze pouště Afriky. Řeč je o Alchymistovi. Kniha je duchovní a neustále vás to nutí se zamýšlet nad vlastním životním příběhem. Nečekejte ale žádné složitosti, jazyk je velmi jednoduchý, až mě překvapilo, jak jednoduše se dají některé myšlenky formulovat.  Ke knížce, či audioknížce, se ještě určitě vrátím. Po poslouchání jsem byla vždy hrozně motivována jít si za svým snem a věnovat se věcem, které chci dělat. To také vedlo k založení tohoto blogu.Suma sumárum, ten, kdo chce porozumět řeči světa a najít svůj poklad, určitě v knížce najde zalíbení.

Probudila ve vás některá knížka cestovatelského ducha? Určitě napište tip do komentářů, ať mám na další let co číst.

Vaše Ell