Člověk může procestovat půlku světa, vydává se do těch nejkrásnějších míst a přitom jeden takový ráj má přímo za barákem. U manžela doma je to vyloženě před brankou domu, u nás doma je nejdřív díra, pak pole a pak až ten ráj, Český ráj. A kdybyste věděli, jak nádherný je tam podzim!

Je to až k nevíře, ale těch fotek odtud nemám tolik. Když cestujeme, plánujeme výšlapy na západ slunce, ranní vstávačky na východ slunce, hledáme nejlepší místa pro focení, abychom si odvezli nějaký ten parádní snímek s sebou. Ale pak dorazíme domů a foťák se uloží do skříně, kde nám pomalu ulehává k zimnímu spánku. Jaká škoda, že? Taky že nám svědomí nedá a jednou za čas ten foťák vyvenčíme, jenže pak se sejde měsíc s měsíce a už se zase někam stěhujeme. Mně se teď zastesklo trochu po tom našem kraji, tak jsem vám večer brouzdala fotkami a musím vám tu mojí hrstku, když jsem se jednou vydala u nás fotit, ukázat. (to slovo JEDNOU padne ještě několikrát :D)

Hruboskalsko je naším venčícím teritoriem. Tentokrát ne pro foťák, ale pro psa. Valdštejn, Janovu vyhlídku, Mariánskou vyhlídku nebo Hrubou Skálu máme od domu do 5 kilometrů a přitom těch fotek bych na jedné ruce spočítala. Určitě bych se sem měla jednou zase vrátit i s foťákem.

Nejen že se všechno kolem skal zbarvuje do podzimních barev, na podzim nám přituhuje a mlhy se často plíží kdejakým údolím. Musela jsem se hoodně přemáhat, ale dvakrát, ano slyšíte dobře, dvakrát jsem si přivstala a s bratrem se vydala fotit mlhy. Jednou to bylo k Libošovicím, odkud jsme fotili Trosky, podruhé k Janově vyhlídce v Hruboskalsku.

Jednou jsem si také vzala foťák na procházku kolem Kosti, Věžáku nebo Besedic.

Doufám, že se jednou vydáte do Českého ráje i vy. Ať už s foťákem nebo bez 🙂

Vaše Ell