Poslední večery, kdy uleháme do postele, jsou u nás jak přes kopírák. V hlavě máme tisíc otázek a nějak se nemůžeme dopátrat odpovědi. Mysleli jsme si, že tohle těhotenství bude pohodička. Všechnu výbavu máme na půdě pěkně uschovanou. Oba moc dobře víme, co nás v prvních měsících s prckem čeká. Navíc náš Matášek se pyšnil přezdívkou Rudý ďábel nebo také Tyranosaurus Rex, další potomek bude prostě procházka rájem nebo maximálně slabý odvar naší předchozí zkušenosti. Joo, to jsme si to takhle plánovali, dokud jsme si nevyslechli verdikt mojí paní doktorky při první těhotenské prohlídce. Jedno mimčo to totiž nebude!
Čekáme dvojčata. I já si to musím číst po sobě dvakrát. Pořád tomu ještě nevěřím, ale každý ultrazvuk mi ukazuje to samé. Další dva malý čiperky.
Jak jsme se se zprávou smířili? Nijak, ještě stále to zpracováváme. Matěj, jako správný živitel rodiny, neustále řeší finanční zátěž. Jeden večer ruší stavbu baráku, druhý večer zas řeší, že nebudeme mít peníze, abychom všem třem našetřili na vejšku. Já vedle něj jen funim, mažu si břicho z panické hrůzy, že budu mít tentokrát strie i na mozku, je mi blbě a nechápu, proč bychom to finančně neměli zvládnout. To je totiž to nejmenší. Horší je, jak to zvládnu já. Můj břich začíná nabírat šílených rozměrů. Ať si ten pupek měřím pohledem sebe víc, nemůžu se dopočítat, jak se tam ty dvě stvoření vejdou. Pomalu už začínám plánovat rozpis celé rodině na hlídání Matyáška, protože já mám v plánu od ledna ležet na lůžku a zahánět deprese zbytkem cukroví. O porodu se radši nebudeme bavit. To jako fakt jde? Přirozeně? Dvě děti? A jak je budu kojit? A jak odkrkávat, přebalovat, uspávat a mýt? Já nejsem chobotnice, mám přeci jen dvě ruce! Dvě ruce, do kterých jsem chytla zánět hned na druhém měsíci z jednoho dítěte. Ok, jdu dělat rodině i poporodní rozpis, páč tohle sama nedám.
Teď trochu přeháním, ale na tohle všechno opravdu teď myslíme. Když má Matyášek svůj den,když vřeští na celou vesnici, když terorizuje svoji kámošku od vedle a když brek po bitkách nezachrání ani dvacet dudlíků, tak to jsou přesně ty okamžiky, kdy pochybujeme, že tohle někdo dokáže zvládnout nejen fyzicky, ale i psychicky s dalšími dětmi na krku.
No a prosim vás, to jsem ještě nezmínila problém největší. Auto! Problém číslo jedna je, do jakého auta se vlastně vejdou všechny tři sedačky vedle sebe. Problém číslo dvě je, do jakého auta narvete jak sedačky, tak i ten mega kočárek pro dvojčata. No a když budete myslet do budoucna, tak si zkuste vmáčknout do auta 3 sedačky, 5 kufrů, 2 odrážedla, 3 kola (na 5 kol radši ani nemyslím), tunu hraček a žrádla. Na tohle je i transportér krátkej. Já to vidím na autobus! No, ale kde takovou krávu zaparkujeme? Možná že tak velký auto stejnak nebudeme potřebovat, protože jet někam s třemi dětmi je asi nemožný. Nějak si nedokážu představit, že je všechny vezu k doktorce. Nebo na nákup! Maty musí být přikurtovaný v košíku, protože jinak by byl Lidl v Hradišti už dávno zbořenej. To pak mám jako vozit košíky tři?
Možná jsem si to přivolala sama. Myslela jsem si, jak krásný by to bylo mít dvojčátka a odbít si dvě děti hned najednou. Ano, tohle jsem si myslela před tím, než jsem měla Matyho. Při procházkách s ostatními maminkami jsme se tomu všichni smály, jak blbý nápady jsme to měly. O to vtipnější reakce okolí na moje očekávání jsou. To si děláš prd… No ty voe… To bude maskr! Tohle bych já nedala! Haha, a máte po cestování! Atd. Vůbec nejlepší je, jak se každý snaží na tom najít něco pozitivního, takže nakonec dodají tuhle větu: Ale zas jako je to hezký, ne? 😀 😀 Padne i dotaz, jestli máme dvojčátka v rodině, jako bych to snad mohla na něco svést. Ne nemáme.
No, nebudu tady fňukat. Jdu si objednat z Aliexpresu nějaká chapadla, kojnou a ten autobus! My to prostě dáme!
Vaše supermatka Eliška
Eli, to je super ;)! Gratuluju! Jasne ze to date a jeste ke vsemu o tom budes s takovym super humorem psat. Preju hodne sil, hodnyho Matyho a nedelejte si vrasky 😀.
Díky moc za podporu 🙂
Mě to přijde jako super zpráva. Obavy však chápu. Máme VW touran a jednu sedačku vpředu, abych mohla kojit za jízdy. Vedle sebe by se taky vešly. (Doporučuji hledat vhodné auto v neděli před kostelem. Schází se tam spousta těch, kteří už to vyřešili.;))
😀 Tak to s tím kostelem je vtipný 😀
Eliško, gratuluju!
Do S Maxe se vejdou 3 sedačky vedle sebe i double kočár, odrážedla, kola i 5kufrů😉… Držím palce, ať vše zvládnete v co největší pohodě.
Myslím, že tohle auto má Matěj na seznamu, tak je super slyšet, že se tam člověk opravdu vejde 🙂
Supermatko, chápu
Tvoje obavy, nic lehkého to nebude, ale vy to dáte.
Hlavní je, aby byli zdraví. Budete krásná rodina a to je to, co by vám mohli jiní závidět.
Jasný že to dáme, ale lehké to nebude 🙂
Tak já se musím taky „pochlubit“, že dvojčata čekám taky a to jednovaječná. Já se to dozvěděla až na prvním screeningu, kde jsem začala hystericky brečet a to mi vydrželo v kuse 14 dnů. Otázky mám stejné: zvládneme to? Když se jedno dítě kojí třeba 7x denně, to budu kojit 14x? A budu schopná vůbec kojit? A 20x denně přebalovat? Co finance? Navíc v našem prťavém bytě a schválené hypotéce na dům, kdy jsme v létě koupili pozemek, no potěš … Všichni říkají to samé: „Ježiši, fakt? No ty voe! Ale neboj, to dáte!“ Jasně, že to dáme, ale nikdo už neřekne, že budeme vyčerpaní, unavení a fyzicky i psychicky na dně…. prostě…..dát to MUSÍME. A smířit se s tím taky MUSÍME … jen to není jednoduché. No tak…pevné nervy a těším se na další videa a příspěvky 🙂
Nikol, naprosto chápu! Takže přeju co nejméně otázek, co nejvíce klidné těhotenství, ať jsou ti dva lumpíci v pořádku a pak po narození hlavně pevné nervy! 🙂 Moc díky, že ses o tuhle velkou zprávu se mnou podělila 🙂