Tahle perla Makedonie je nutnou zastávkou všech cestovatelů po Balkánu, takže samozřejmě nechyběla ani na našem seznamu. Vysoké hory, modré jezero, městečko s upravenou promenádou.. Aby si člověk připadal jak někde v Alpách u jezer v Rakousku nebo Švýcarsku, chybí tomu tady už jen roubenky a chalupy z masivu s rozkvetlými balkóny. Vzhled městečka Ohrid vám ale prozradí, že jsme někde východněji a já se vás dneska pokusím přesvědčit, že byste příště měli vyrazit místo do hor k našim sousedům ještě trochu východněji..
Jezero Ohrid je turistickým tahákem v Makedonii. Leží na hranicích s Albánií a ze Skopje se sem dostanete za 2.5 hodiny. I když se sem vydávají autobusy turistů a dovolenkářů, v ulicích městečka to není znát. V uličkách jsme se procházeli skoro sami a mimo pár pláží a hlavní památku kostela svatého Jovana to tu spíš dříme než žije. Ten klid byl ale pohlazením na duši a společně s pohledem na jezero se krásně doplňovaly. Sezóna tu ale ještě nebyla v plném proudu, tím dovolenkářským rytmem to tu možná tepe až později v létě.
Místo na zaparkování jsme našli hned u vody, což bylo naprosto perfektní. S dětmi to totiž vypadá asi tak následovně. Zaparkujete, pobalíte se, zamknete a vyjdete, vzápětí si vzpomenete, že nemáte pití a tak se vrátíte k autu, vezmete pití, zamknete a dojdete k vodě. Jen co si sednete, tak nemůžete najít opalovák, který zůstal na zadní sedačce. Čapnete dítě, jdete k autu, vezmete opalovák a v hlavě se snažíte zopakovat, co všechno musíte vzít, abyste se už nemuseli vracet. Sednete opět k vodě a dítě se vám pokadí. Vy s sebou plínu nemáte, protože jste ho před chvilkou v autě přebalili a vyšli k vodě jen na hodinku, takže se zas můžete vracet .. a takhle můžu pokračovat pořád dokola. Po tom, co jsem se tedy asi dvakrát vrátila k autu, kluci si mezitím hráli u lavičky, kde se nás vehementně snažila vyzpovídat jedna Makedoňanka s dítětem. Rozuměla jsem ji asi tak každé třicáte slovo, takže konverzace z mé strany trochu vázla. Jí to ale vůbec nevadilo.
Nejdřív jsme se prošli podél vydlážděné promenády u jezera, pak ochutnali místní specialitku v podobě ohridského pstruha a nakonec došli ke kostelu svatého Jovana, který je perfektně situovaný na útesu. Tady totiž všichni instagramisti zaplesají a tak ani nám nemohl chybět do sbírky. Z centra se sem dostanete jak kolem vody podél útesu, tak i vrchem přes uličky města. To, že pohled na tento kostel a hory, které jsou až 2800 metrů vysoké, je naprosto k sežrání, snad ani psát nemusim.
Kostel svatého Jovana tu ale rozhodně není jedinou památkou. Dříve se kolem jezera nacházelo údajně 365 kostelů a klášterů (to asi aby člověk mohl jít každý den někam jinam 🙂 V městečku Ohrid tak stojí za to vidět i Samuelovu pevnost, kostel svaté Sofie zdobený arkády, nebo kostel svatého Klementa a Pantelejmona.
V odpoledních hodinách to tu byla už pořádná výheň. Mít plavky a čas, tak jsme naloženi ve vodě. Z útesů dokonce skákalo hned několik odvážlivců, takže se toho rozhodně nebojte a za krásného počasí si pro Ohrid nechte dostatek času. Koupačka a památky vás zaměstnají klidně i na celý den.
To je ve zkratce vše o naší krátké zastávce u jednoho z makedonských jezer a příště si už dáme pár řidičských historek z Albánie, kde jsme se vydali do hor 🙂
Vaše Ell
Trackbacky/pingbacky