Když člověk začne kombinovat letenky a hledá různá přestupní místa, většinou vám vylezou ty dosti nezajímavá. Na mě to s nejlepší cenou vyplivlo Kolín, ze kterého jsem bůh ví jak do stropu neskákala, ale proč bychom se do tohoto čtvrtého největšího města Německa nepodívali, že? Žádná očekávání, deštivá předpověď, antibiotika v kabelce, všechno nasvědčovalo bleskovému průletu městem a rychlému návratu na letiště. Bleskový průlet to vskutku byl, ale rychlý návrat ani tak ne.
Vždycky, když na mě na facebooku vyskočí další příběh s vlaky od Káji, si říkám, že to už snad není ani možný. Ono ale postupem času zjistíte, že čím dál víc cestujete a čím dál víc zkracujete časové rezervy mezi přestupy, tím více stresujících příběhů zažijete. (Dneska vynechám historku, jak jsem hledala kufr na letišti v Londýně, to už by bylo moc :D) Při svém návratu na letiště jsem měla času habaděj, ale pokud se necítíte dobře, čekat na nádraží hodinu, přestože vám spoj má jet každých deset minut, to prostě nechcete. Když jsme čekala prvních 20 minut, napadlo mě začít poslouchat hlášení, kterému bylo velice špatně rozumět. Samozřejmě bylo v němčině. Asi jsem měla zrovna nějakou světlou chvilku a normálně jsem tomu hlášení i rozuměla. Podle toho, co říkali, musel být nástup na vlak nečekaně přeložen na jinou kolej. Já čekala na desáté koleji, vlak nově odjížděl z druhé koleje. Dávám si sprintík s kufrem přes celé nádraží, přejíždím kolečky lidem nohy a … vlak mi ujel! Nikde nemůžu najít tabuli s dalšími odjezdy a nově přiřazenou kolejí, takže se vracím na kolej 10, že si opět poslechnu hlášení. Jen co hlášení začne, přijíždí na vedlejší kolej vlak a já slyším velký kulový. Běžím tedy znovu na druhou kolej a doufám, že to přijede opět tam. Nepřijelo a vlak mi znovu ujel. Naštvaná se opět vracím zpět. Tentokrát hlášení nepřerušuje žádný přijíždějící vlak a já se můžu znovu rozběhnout ke koleji čtyři. Po necelé hodině prozkoumávání nádraží jsem konečně stihla vlak a mohla se vrátit na letiště.
No a teď konečně k tomu městu. Nečekejte žádnou bombu, ale zas tak špatný to tam taky nebylo. Hned u nádraží vás přivítá krásná katedrála svatého Petra. Odtud jsem se vydala k radnici u náměstí Alter Markt. O uličku dál začínali vánoční trhy. Velice vkusné, všechno sladěné do detailu, hned bych si tu dala na zahřátí jeden svařák. Přes most Deutzer Brücke jsem prošla na druhý břeh, abych si centrum prohlédla i z jiné perspektivy a přes Hohenzollernbrücke se vracela zpět. Z mostu Deutzer můžete vidět velice netradiční „moderní“ budovy Kranhäuser. Ty mi nějak nesedly, připomínalo mi to šicí stroje nebo kuchyňské roboty. Na můj vkus to až moc vyčnívá.
K Hohenzollernbrücke si určitě udělejte odbočku, je to jen pár kroků od hlavního nádraží a katedrály. Určitě se vám zalíbí zámečky, které jsou zavěšeny podél mostu. Na instagramovou fotku jak dělané! Vynalézavost některých lidí nezná konce a možná vás pobaví, jakým stylem a kde zámečky visí.
Toť vše, jak jsem říkala, bylo to bleskový 🙂
Vaše Ell
Krásne fotky, tí trpaslíci nemajú chybu 😀
Děkuji Jani, trpaslíky jsem musela blejsknout, byli rozkošní 🙂