Jedna z mých denní rutin je projet příspěvky na facebooku a pak následně proklikat videa na youtube. Co si budeme povídat, nikde se nic moc zajímavého neděje. Jedna fotka palačinek a lívanců na talíři za druhou, vlogy o ničem.. (asi bych měla odebírat jiné kanály,co?) Ale! Včerejší video Mr  Bena Browna mě zaujalo jednou jeho myšlenkou: Jak žít život, s kterým budeme spokojeni? Začněte jednoduše tím, že ho budete trávit co nejvíce venku.

Je až překvapující, kolik času prosedíme mezi čtyřmi stěnami. Schválně si to spočítejte taky. Já ráno vstanu, udělám snídani a zasednu ke stolu. Po rychlé úpravě fasády sednu na kolo a jedu do laboratoře, kde prosedím/prostojím dalších 9-10 hodin. Následuje jízda na kole zpět domů, hodinka kuchtění a pak opět sezení za počítačem dokud mě nezmůže únava a neodkulim se do postele. Pět dnů v týdnu! Zní to jako něco, na co budu s úsměvem na tváři vzpomínat? Asi ne…

Na čas a únavu se rozhodně vymlouvat nemůžu. V Kanadě jsem po osmi hodinách uklízení přišla domů (celkem vyřízená), sbalila deku a vyrazila s Matějem do parku hodit leháro. O zmrzlině, kterou jsem si sem tam po cestě koupila naproti v ulici se mi zdá snad ještě doteď. Jindy jsem zas prostě nazula běžecké boty a vydala se podél pobřeží trošku potrápit kondičku. A víte že mi ani nevadilo, když pršelo? Ten vzduch a pocit, že se hýbete, že jste venku, ten to prostě přebil.

Na Zélandu jsme po práci razili za koupelí, a to buď hned k vedlejšímu jezeru nebo za špatného počasí do bazénu. Protože jsme bydleli v autě, po nákupu následovala večeře vedle jezera, protahovačka venku na karimatce a nakonec čištění zubů pod stromem při západu slunce. A protože jsme i celý den trávili venku, můžu s jistotou prohlásit, že jsme takových dvanáct hodin denně v průměru trávili mimo čtyři zdi. To byla paráda. Ano, po nějakém čase toužíte zase žít pod střechou a především mít teplou sprchu, ale na nějaký čas je to prostě paráda.

Ve Švédsku jsem se zas už mohla pomalu zdravit s místními důchodci. Kdykoliv jsem vyrazila ven běhat, oni vyráželi s nordic holemi  na svoji každodenní vycházku. Za slunného počasí jich bylo jak hub po dešti. Hold každý ví, že za krásného dne je naprostou jasností strávit co nejvíce času venku a zachránit ten deficit ze zimy.  Zda byl na cestách sníh, námraza, jestli byly suchý nebo mokrý, to mi bylo jedno. Každý den jsem alespoň na hodinu vyrazila ven a naprosto mě to dobilo. A i když jsem do Švédska vyrazila sama a ty chvíle venku prožívala bez někoho vedle sebe, i tak mi to ten den hned vylepšilo.

Do Anglie jsem se vydala také sama, ale nevím, zda mě zde zmohla lenost nebo na mě zvláštním způsobem působí místní prostředí a moje záda, ale venku zrovna moc nepobudu. A jak na Anglii budu vzpomínat? Jako na pracovní kolotoč (za který jsem ohromně vděčná), který jsem trávila buď v laboratoři nebo za počítačem. Jako na čas, který jsem se snažila využívat k naučení co nejvíce nových věcí v práci. Jako na čas, který jsem si ale mimo práci vlastně vůbec neužila.  Proč? Protože jsem až žalostně málokrát vytáhla paty z domu.

Musím tedy dát Benovi za pravdu. Pokud nepočítám čas, který člověk prostojí na dešti naprosto naštvanej čekajíc na autobus, který má opět nehorázné zpoždění, každá minuta venku dělá divy. Takže jaký je plán na tento víkend? Pěkně ho strávit venku, ať mám na tu Anglii lepší vzpomínky!

Vaše Ell