Je neděle a já mám namířeno do práce. A tuhle neděli se mi i dokonce chce. Zas po nějaké té době mám z mé práce opět radost a strašně mě to baví. Mám před sebou poslední dva měsíce, kdy z větší části analyzuju nasbírané vzorky a výsledky. Konečně ty puzzle do sebe zapadají a s trochou štěstí možná budou dávat i smysl.  A nebo taky ne.

Možná je to tím, že připravuju přednášku pro studenty Nutričního terapeuta a jak tak všechno pročítám,  znovu si uvědomuju, jak je ta naše lidská mikroflóra fascinující. Jak mladý je to obor, jak moc se toho ještě neví a kolik se toho dá současnými metodami prozkoumat. Úplně mi to připomnělo, jak jsem s otevřenou pusou hltala přednášku o interakcích mikrobů s naším tělem a připadalo mi to jak nějaké sci-fi. Tihle tvorové mají na fungování našeho organismu možná takový vliv, že to úplně pozmění chápání některých onemocnění. A tak mě ta příprava na chystanou prezentaci  úplně probudila z mé zimní hibernace, kdy jsem  jen jako stroj prováděla experimenty a tak trochu postrádala tu moji prvotní zapálenost.

Celkově výsledky mého minivýzkumu nejsou podle mého očekávání, ale třeba se ještě něco záhadně objeví. Tak jak to, že mám z té práce najednou takovou radost, když budu mít skoro padla a výsledky na Nobelovku nikde? Ať už dostanete výsledek, který jste si přáli nebo ne, je to výsledek, ke kterému se snažíte najít nějaké odůvodnění. Já si teď hraju na detektiva a to je vončo. Před týdnem mi přišel rozbor metabolitů a já díky tomu můžu přijít na to, co se během těch 24 hodin vlastně stalo či nestalo. Hraju si s grafy a porovnávám pokusy. Snažím se přijít na to, proč ty mrchy zužitkovali tohle a nezužitkovaly tamto, a zároveň musím oprášit všechny ty biochemické přeměny sacharidů, aminokyselin a mastných kyselin. A to já tuze ráda.

Taky mám radost, že metoda na stanovení sirovodíku, tedy plynu který ty moje bakterky produkují, funguje. Vedoucí mi navrhovaly metodu, která mi přišla zastaralá a tak jsem přišla s novou, se kterou ovšem nikdo u nás neměl zkušenost. Musela se pro to koupit nová elektroda, destilační aparatura a spousta chemikálií a cena vyšplhala na 400 tisíc. To se vám pak honí hlavou spousta věcí. Co když jsem připravila vzorky špatně? Co když jsem špatně propočítala koncentrace, co když to nepůjde na těch našich mašinách a my kvůli tomu kupovali všechno zbytečně? No, dokážete si představit tu úlevu.

Moje vedoucí mě taky povzbuzovala k většímu optimizmu. Prý se jen tak nestává, aby všechno klapalo, jak to klape mě. Většinou se něco porouchá, přestane fungovat, nastane problém s dárci, bakteriemi, kolegy… A mně  přišlo, že se toho kazilo celkem dost. Měla jsem problémy s kalibrací některých přístrojů, ještě pořád trochu bojuju s nepředvídatelností některých kmenů a pak hlavně s domluvou vedoucích jiných laboratoří.

Tak tedy s větším optimizmem se vydávám do dalšího týdne a já se těším na jeden z mých posledních experimentů.

Vaše Ell