Právě jsem  se po 16. v životě stěhovala a věřte mi, že sbalit svůj život a všechny potřebné věci za celý rok do jednoho velkého kufru a jednoho příručního není vůbec sranda. Nejdřív to začalo nevinně pouze pár vyhozenými blbostmi. Kufr jsem jen tak tak zapla a zajásala, jak jsem to všechno rychle sbalila. Dokážete si představit, jak rychle mě to nadšení opustilo, když jsem v obýváku zjistila, že jsem zapomněla na plný věšák prádla. Až pokus číslo tři byl ten konečný a jako každý rok se to neobešlo beze ztrát.

Už pár bot, triček, svetrů, ale i knih a kosmetiky se na cestu zpět nedostalo. To pak  vždycky uroníte slzičku, když některé věci to dotáhnou místo do Čech do popelnice nebo do Thrifťáku (tam vás aspoň hřeje představa, že to užije někdo další). Za poslední dva roky jsem se už snad i naučila sbalit s sebou méně zbytečností, ale i tak opět táhnu zpět věci, které jsem tu ani jednou nevyužila. Třeba takové plavky. Nesnášim chodit do bazénu. Voda je tam na mě moc studená, můj kraul připomíná topení a vůbec mě to nějak nebaví. I tak s sebou každý rok táhnu plavky, co kdyby chtěli ostatní jít do bazénu a já jediná nemohla, protože nemám plavky. Také s sebou pokaždé táhnu balík léků první pomoci. Něco na kašlik, něco na hlavu, něco na střeva.. víte jak. Za posledních deset let jsem snad ani jednou nepoužila sprej do nosu, ale i tak ho s sebou mám. Co kdybych dostala super silnou rýmu. Ne Eliško, i kdybys umírala na super zabijácký virus, přesedlala bys maximálně z  paralenu grip na obyčejný paralen. Takže paralen jsem použila, ale celé to jedno kilo lékárny zas putuje zpět do Čech. No přece to tu nenechám! Co kdybych tu rýmu dostala v Čechách! 😀

Knížky si už ve vazbě žádné raději nekupuju. Bylo by mi akorát líto, že je pak nemůžu někomu dál předat na čtení. Takže jedu jen v elektronické verzi. Na rozloučenou jsem dostala knížku od jednoho kolegy. No, spíš bichli. A taky spoustu dárečků jak pro mě, tak i pro toho mimozemšťana v mém břiše. A už to začíná… musela jsem vyhodit svoje věci, kvůli věcem miminka. Ještě že je většina dárků tak rozkošná, že mě ty moje trička v popelnici snad ani tak nemrzí.

Domů zatím jedu jen na otočku, sbalit se na týden do Švédska. Ano, po těch letech ze mě konečně bude magistr! Předpověď je zatím slunečná, tak se můžete těšit na více fotek ze Stockholmu a také článek o tom, jak takové zakončení studia vypadá. Žádné horory od státnic neočekávejte, tady mě státnice nečekají, heh 😀 Ale zas tak zadarmo to také nebude…

Vaše Ell