Předposlední den našeho pobytu byl ve znamení velbloudů, krásného města Essaouiry a marocké džungle v Marrakech. Musela jsem si to teď dvakrát zkontrolovat, jestli se tohle všechno událo v jeden den. Jop, je to tak. Bylo toho opravdu hodně, takže pojďme rychle na to!
Probuzení v Hotelu Vent des Dunes v Essaouiře nebylo vůbec špatný. Prostředí hotelu je fakt parádní a ta fotogenická modrá na nábytku a okenicích, aach. Posnídali jsme na střeše, než jsme se sbalili, tak kluci mohli pobíhat přímo před pokojem na zahradě, prostě ideál. Byl to prostě skvělý start dne, který neměl konce. Popošli jsme pár kroků od našeho hotelu a stály jsme před obrovskou pláží. Foukal silný vítr, takže moc lidí se tu neslunilo, spíš si tu pohrávalo pár dětí a zbytek pochůzkářů vyhlíželo turisty. V dálce jsme zahlídli pár velbloudů, takže cíl byl jasný.
Kája pro Brambůrka připravila sakra velký zážitek. Nebála se toho a i s malym vyskočila na velblouda, absolvovala krátkou jízdu po pláži a pak i celkem adrenalinové přistávání s velbloudem na zem. Držet dítě, velblouda a při tom ještě udržet rovnovánu se mi zdálo jako nadlidský výkon. Já i Maty jsme zůstali u osvědčeného okukování a focení velbloudů pěkně ze země. To jsem ale ještě nevěděla, že za to budu muset zaplatit stejnou částku jako Kája za jízdu. Já blbec ani neměla drobný, nemohla jsem tedy očekávat, že když po mě chce stovku, kterou jsem jako jedinou měla v peněžence, tak že mi snad něco vrátí. Pozorování velbloudů nás tak vyšlo na víc než návštěva Zoo v ČR. Hold já nikdy nebyla velký obchodník.
Na oběd jsme to vzali na druhý konec pláže, ke starému přístavišti, do centra Essaouiry. Z minulého dne jsem měla při pohledu na asi miliardu racků nad sebou fakt strach, že ten kočár a svoje záda budu muset drhnout znovu. Ten kočár jsem totiž musela zaparkovat u nás v koupelně a dopřát mu regulérní koupel, jinak by snad smrděl dodnes. Přístaviště jsme společně s racky prolétli. Byl tu fakt šrumec, spousta lidí a to jak turistů, tak i místňáků. Ty se tu tak poflakovali a klábosili. A vůbec, celkově mi přijde, že ti chlapi tady nemají nic jiného na práci. To je furt vidíte někde opřený o loket, jinde zas v zápalu diskuze před tržnicí nebo u kávičkou v ruce. Takže asi tak.
Centrum města mě naprosto uhranulo. Já jsem od tohohle městečka nic moc nečekala, takže možná i proto jsem byla tak mile překvapená. Čisté ulice, modré okenice, bílé fasády, krásné obchůdky. Nemusím ani zmiňovat, že bych tu každému hned vybrala koberec, koupila porcelán a ještě k tomu přibalila nějaké to tríčo. Vůbec jsme nespěchali a pěkně si to tu prošli. V doporučené restauraci na nás totiž koukali jak na blázny, když jsme chtěli jíst už v jedenáct, takže jsme v ulicích museli zabít čas.
Odpoledne jsme se už přesunuli do Marrakech. Ubytování jsme tentokrát měli na kraji Mediny, tedy ve staré části města. Bylo to zvoleno čistě strategicky, abychom to s dětmi neměli daleko za tím nejlepším z města. Co nás už ale nenapadlo bylo, že se k ubytování budeme muset nějak dostat autem, že budu muset naše auto vtěsnat do uličky o šířky dvou aut společně s dvěma oslíky, pěti motorkami, stánky s jídlem a asi milionem chodců. Náš kontakt na ubytování nám dal jasné informace, ať se zamkneme v autě a nikomu neotvíráme, dokud si pro nás nepřijde. Hned jsme měli z města bezpečnější pocit! Tak jsem zaparkovala uprostřed ulice. Lidé proudili kolem auta a hned několik týpků nám ťukalo na okna, že nám jako pomůžou. Otázkou bylo, jak poznáme toho našeho. Samozřejmě, že se na nás taky dobýval a my opět dělali, jako že nic. Taky samozřejmě něco mumlal za sklem, což prostě přes ten ruch ulice nebylo slyšet. Prostě jsme plnili jeho instrukce 😀 Pak vytáhnul mobil a ukazoval Káji číslo. Joooo, už jsme doma, mohli jsme odemknout!
Tak to by byla jízda autem, teď ale jak je to s kočárkem. Neustále jsem někomu najížděla na nohy, s úskoky se vyhýbala motorkám a dolovala kočárek z děr na ulici. Já byla ufuněná ještě druhý den, Maty si to užíval. Takovou jízdu ještě fakt nezažil! Nepříjemné je, že na vás pokřikují místní týpci se záměrem vám zamotat hlavu v místních uličkách a následně vám pomoci samozřejmě jen za peníze. Na mě se hned jeden vrhnul a fakt nepříjemně na mě něco povikoval. Bylo to při našem návratu z parkoviště, kam jsem jela odložit naše auto. Před ubytováním se samozřejmě parkovat nedalo, takže jsem nasedla s našim správcem do auta a jela o několik bloků dál. Dojela jsem na dvůr, který byl úplně natřískaný auťáky a vraky. Prý ať to nechám stát někde uprostřed, že si to pak jako přeparkuje. Jak jako že přeparkuje? Přesně tak, on chtěl, abych mu tam nechala auto i s klíčky. Asi se zbláznil. tak jako určitě bych mu tam nechala půjčené auto i s klíčky a ještě mu za to zaplatila. No… Vůbec se mu nelíbila moje nedůvěřivost, ale tak když mu tam prý nechám neutrál, tak že si s tím autem kdyžtak nějak poradí. Hodila jsem tam ten neutrál, klíčky jsem schovala a zamkla v kabelce na sto západů, zaplatila jsem mu za parkovné a jen se modlila, abych měla čím odjet druhý den na letiště! Teď ale zpět k tomu rozladěnému chlapíčku, co na mě něco povykoval. Ten náš správce se do něj fakt zhurta pustil a mě to bylo fakt nepříjemný. Myslela jsem si, že se mě, jako turistky zastává, že na nás nemají pokřikovat a ať nás nechají nepokoji. Když jsme zašli za roh, tak mi pak řekl, že jsem mu prý málem zajela tetu. 😀 to mě pobavilo, protože jsem jela asi 5 kilometrů v hodině, tedy rychlostí takovou, jako mělo tisíc chodců přede mnou a že by mi někdo uhnul, to fakt ne!
Do města jsem už vyšla řádně aklimatizovaná. Vyrazili jsme doporučenou cestou přes několik tržišť. Byla to fakt jízda a mělo to opravdu hodně daleko do klidu a uklizenosti v Essaouiře. Společně s davem nás to vyplivlo na náměstí Djemaa El Fna. Tady začala ta pravá divočina. Najdete tu hady, ptáky, opice, velbloudy i koně. Do toho hraje na každém rohu jiná hudba, smrádek občas přerušuje vůně jídla z okolních stánků, peníze z vás tahají na každém kroku a vy pomalu ale jistě jste přehlceni vjemy kolem sebe. Zpátky jsme už trochu improvizovali. Vyrazili jsme bočními uličkami, což se ukázolo jako nejlepší volba. Nevím jestli to bylo už pokročilou večerní dobou, ale najednou to tu hezky utichlo, kolem sebe jsme měli ty obchůdky s nádhernou keramikou, pestrobarevným kořením nebo i nablýskanými cetkami.
Pokud se chcete ocitnout v jiném světě, vyražte do zahrad Majorelle. Barevné zdi, exotické rostliny, ale hlavně ten klid, který je po návštěvě Mediny pohlazením na duši. Jo, je tu nával turistů, ale i tak tu má člověk pocit, že byl raketou vystřelen z centra města. Nově je zde i otevřen dům Yvese Saint Laurenta, který jsme jen okoukli z venku. Byli jsme totiž tou nejrychlejší výpravou. Vydali jsme se sem narychlo druhý den, což byl zároveň i náš poslední den. Za 15 minut jsme to prolítli, zvládli i nějaké to focení a ještě než kluci vyházeli všechno kamení ze zahrad na chodníky, byli jsme na cestě na letiště. Příště bych čas v Medině věnovala zahradám, ale bohužel zavíraly moc brzo.
A to je z Maroka vše, příště vás vezmu zase do hor, slibuju 🙂
Vaše Ell
