V sobotu jsem měla možnost vyrazit na celý den do Prahy na Blogerfest. Byla to skvělá příležitost se poznat s dalšími „ z branže“  a taky si vyzkoušet mluvit do mikrofónu. Měla jsem tu takovou mini přednášku na deset minut, díky které jsem byla skoro celý den nervózní . Ani sklenička vínka nepomohla, ale všechno to chce trénink, stejně jako focení. Určitě nebude na škodu sem hodit menší výcuc, takže nažhavte foťáky, připravte brýle ke čtení, jde se na to!  

To, co nás v blogování odlišuje, není jen o čem a jak píšeme, ale i to, v jaké formě to prezentujeme. Vizuál je velice důležitý a fotografie jsou teď nedílnou součástí naší tvorby. Pokud budeme mít na blogu nebo sociálních sítích fotografie, které něco říkají, vypráví příběh a probudí v nás nějaký pocit, tak tohle přesně přinutí čtenáře se k nám vrátit.

Tohle by měl být náš cíl. Vytvářet fotky, které vzbuzují emoce, které něco říkají.

Ten cíl není vůbec jednoduchý, proto jsem vytvořila  10 bodů, jak se pomalu ale jistě k takovému výsledku přiblížit.

Bez světla by fotografie ani nemohl a vzniknout. Budu tady opakovat radu každého fotografa, kterou je pokud možno využívat tzv. zlaté hodinky. Je to první a poslední hodina denního svitu, kdy je kvalita světla úplně nejlepší. Co už ale málo kdo ví je, že existuje i takzvaná modrá hodinka, tedy hodina před východem a po západu slunce, to krásně vytváří tajuplné a chladné záběry. Nebojte se tedy zůstat s foťákem ve střehu i po západu slunce.

Častou chybou je čekat na perfektní podmínky, na dokonalý západ slunce. Foťte za každého počasí. Pochmurné až melancholické záběry vytvoříte focením v ranních mlhách nebo v dešti. Takové záběry mi dost často na blozích chybí. Většina chce předávat hlavně jen ty pozitivní emoce, ale málo kdo je 365 dní v roce happy a pokud chceme předat i určitou autentičnost do blogu, tak by tam neměli chybět i takové záběry.

I když je světlo velice důležité, nenechte se odradit i těmi nejhoršími světelnými podmínkami. Fotka mého syna Matyáška (na třetím obrázku) vznikla v ten nejhorší čas, přímo v pravé poledne. Ty stíny v obličeji jsou otřesné, ale po pravdě tohle nikoho z mých čtenářů vůbec nezajímalo. Ten motiv fotky byl tak silný, že fotka měla veliký úspěch. Proč? Místo vymetené oblohy jsme do fotky zakomponovaly naše ruce, které celé fotce a Matyáškovým prvním krůčkům dali určitý pocit nejistoty a napětí, jak to všechno dopadne.

To nás přivádí k dalšímu bodu. Naučte se správné kompozice. Mějte v podvědomí pravidlo třetin, zlatém řezu, sledování linií ve fotce atd. Co to má co společného s emocemi? Je to velice jednoduché, tohle je prokázané, že na náš mozek působí harmonicky. Můžeme tak podtrhnout nebo potlačit vztah mezi prvky, zvýraznit hlavní objekt a přitáhnout na něco pozornost.

Vtáhněte čtenáře do děje pomocí rukou. Ruce a jejich gesta dokáží čtenáři vyprávět celý příběh. Na instagramu jste určitě zaregistrovali trend follow me, kde osobu za foťákem vedete do nějaké nové destinace. Tohle báječně funguje, stejně tak jako natažená ruku za něčím, zaclonění sluníčka do hvězdice, držení hrníčku nebo lití omáčky na desert. Jste jakoby prodlouženou rukou čtenáře a tím ho vtáhnete do děje.

Nezapomeňte i na svoji maličkost. Vystoupíte tak z určité anonymity, budete čtenáři mnohem blíž, zároveň jste vy i celý ten váš příběh víc uvěřitelný, je to vlastně důkaz, že se to fakt stalo. V neposlední řadě vaše postava dodává fotce měřítko. Najednou jsou hory s vaší postavou víc monumentální a vodopád za vámi nabere na síle.

Navažte kontakt se svým okolím, především když na fotce nejste sám. Velice často vidím upřené pohledy do kamery, ale když se podíváte na fotografie, kde se lidé dívají na sebe, tak z toho máte pocit, jak když jste nenápadný pozorovatel ojedinělé chvíle. Srší z toho určité propojení, kontakt.

Při focení na blog byste měli přemýšlet v horizontu minimálně 5 fotek. Využijte různé pohledy, úly a ohniska. Vyfoťte celou scénu, jeden objekt, pak zase detail. Tak vytvoříte příběh a umožníte čtenáři si všimnout drobností, které dotváří celou atmosféru.

Na závěr nesmí chybět ani postprocesing. Rozhodně to není tak, že by z foťáku lezla fotka naprosto dokonalá, že by se na ni nedalo nic upravovat. Postprocesing je součástí tvorby. Navíc je to i skvělý nástroj, jak zacílit na určité emoce. Můžeme tak do fotky přenést ty samé pocity, které jsme cítili během focení. Docílíme toho jednoduše změnou barvy. Teplými odstíny zvýrazňujeme určitou optimističnost až éteričnost, naopak chladné odstíny jsou dramatické, intenzivní a vážné.

Nebojte se experimentovat i s kontrastem. Fotky s vysokým kontrast jsou výrazné až ostré. Když ale ubereme na kontrastu, dodáme tak fotce takový tichý, jemný, až romantický nádech. Tím, jak fotky upravujeme, si vytváříme svůj vlastní rukopis, což teď často vidíme na instagramu a „vyladěných“ feedech, které jsou laděny do určitých odstínů a využívají různého kontrastu.

Poslední radou je Fotit! Jen tak se budete posouvat dopředu a postupně ty emoce do fotek dostaneme!

Vaše Ell